Láska z internetu

Otevřenost a upřímnost může vést až ke splnění vašich nejtajnějších snů. Touhle jednou větou by se dal docela přesně vystihnout smysl dalšího dílka z pera našeho skvělého Paula.

Ale tato kniha si zaslouží více. Její poselství, které jasně říká, že snít nestačí a je třeba také něco udělat, abyste své sny dokázali přetavit ve skutečnost, je krásným příkladem toho, že i na internetových seznamkách se dají najít spřízněné duše. A hlavně, že cílevědomostí a upřímným zápalem pro věc dosáhnete cíle. Otázkou je, jestli se vám nakonec bude líbit to, co získáte...

• Autor: Paul Ferrero Ticsson
• Počet stran: 29
• Formáty: PDF, ePub

Láska z internetu - ukázka z eknihy

Šárka seděla na jeho obličeji a užívala se jeden orgasmus za druhým, jednou rukou si mnula střídavě bradavky a druhou držela v ruce klíček od pásu cudnosti, který na ni působil jako spouštěč rozkoše a vzrušení. Když byla pro tento okamžik ukojená, lehla si zpět vedle Martina, přitiskla se k němu, hladila ho po celém těle a líbala se s ním. Zvláštní pozornost věnovala jeho rozkroku, kdy mu jemně hladila kroužkem napnuté koule. Martinovo vzrušení stoupalo, zrychleně dýchal, jeho penis se marně pokoušel o erekci, místo toho jen napínal kůži na koulích ještě víc.

"Copak, lásko?" ptala se soucitně Šárka a přitom se šibalsky usmívala.
"Chtěl bys?" nečekala na odpověď. Martin jen vzrušeně vzdychal a kýval souhlasně hlavou.
"A chtěl bys třeba jen vyhonit?" ptala se dál a začala ho líbat na bradavkách.
"Chtěl, moc," hlesl tiše Martin.
"Ale takhle se přeci o to neříká," provokovala ho dál Šárka. "Co takhle kouzelné slovíčko?"
"Prosím," vydal ze sebe tiše Martin. "Prosím, vyhoň mi ho."

Její ruka opustila koule a dlaní objala klícku pásu cudnosti. Martin zavřel slastně oči a natěšeně čekal na slíbené vyhonění. Cítil ve svém rozkroku pohyb jak ho Šárka jemně a pomalu honí, ale na svém penisu necítil doteky její ruky. Otevřel oči a sledoval jak Šárka něžně honí plastovou klícku pásu. Viděl pohyb její ručky na svém penisu, ale absolutně nic, kromě většího vzrušení a frustrace nepociťoval. Mlčky se podíval na Šárku. V jeho očích bylo znát zoufalství a výčitky zároveň.

"Copak, lásko? Takhle se ti to nelíbí? Ono to nějak nejde, viď?" ptala se Šárka. Teď už ne soucitně, teď už byla z jejího výrazu patrná ironie a pobavení.
"Prosím, to nejde vydržet," žadonil Martin.
"Ale lásko, vždyť to máš sotva hodinu. Tohle zařízení se nosí dlouhodobě a sundává se jednou za čas podle nálady majitelky klíčku," řekla mu.
Martin se snažil vydýchat nesnesitelné vzrušení, pak se podíval na Šárku a zeptal se:
"Dlouhodobě? Jak často?"
"Dlouhodobě znamená jako už pořád. A jak často? Třeba jednou týdně nebo jednou měsíčně nebo i déle. To záleží na náladě, na mojí náladě," řekla.
"To se nedá vydržet," řekl posmutněle Martin a s nadějí, že to nějak ovlivní, dodal:
"Tak jednou týdně, jo?"
"Nene, to jsi špatně pochopil. Ne, že se domluvíme předem, že jednou týdně. Říkala jsem, že podle mojí nálady, třeba za týden, ještě uvidím."
Martin se nadechl, chtěl ještě něco říct, ale Šárka ho umlčela polibkem. Pak vstala z postele a šla z ložnice.

"Pojď si dát kafe. A potom bychom mohli zajít někam na oběd, co ty na to? A už o tom nemluv."