Hrdinovi příběhu se život otočil naruby v okamžiku, kdy se v lese setkal s tajemnou ženou. Dřív než stihl cokoliv proti tomu udělat, octil se v její moci a brzy zjistil, že na tom nedokáže asi už nic změnit. Žena měla dokonalý plán a vše do detailu připravené a promyšlené. Její zajatec zjistil, že se stal obětí velmi sadistické a perverzní mučitelky, jejíž cíl je zlomit jeho odpor a vycvičit z něj dokonalého otroka. Svůj dům k tomu měla velmi dobře zařízený, její nový otrok postupně poznává všechna jeho zákoutí a výchovné metody své mučitelky, proti kterým nemá šanci na sebemenší odpor.
Jeho mučitelka mu dává najevo svou nadvládu a převahu nekonečnými výprasky, permanentním spoutáním, mučením a ponižujícími úkoly a praktikami.
"Vstávej, ty hajzle! Co sis to dovolil?" Zmateně jsem se rozhlížel kolem. V noci jsem usnul i přes tu nepohodlnou polohu a žena mě teď uvedla do reality. To nebyl jen zlý sen, ale ještě horší skutečnost. Žena stála nahá u mě a v rukou držela kalhotky, které jsem měl mít v puse. Když jsem usnul, tak jsem je nevědomky vyplivl. Navíc mi spadla na zem bota z mého klína.
"Dala jsem ti dva lehké úkoly a ty jsi nesplnil ani jeden." Chtěl jsem namítnout, že za to nemůžu, ale další facky mi v tom zabránily. Má opravdu velkou sílu a při každé ráně jsem myslel, že mi utrhne hlavu.
"Drž hubu, ty zmetku. Tohle schytáš společně s trestem za včerejšek. No máš se na co těšit. Jen se obleču, nasnídám a pak začneme s výcvikem. Vidím, že ho je opravdu zapotřebí. No neboj se, já si tě vychovám!"
Otočila se a šla ke skříni. Otevřela ji a něco tam hledala.
"Okamžitě mě rozvaž. Mám hlad a žízeň. Nemáš právo mě tu držet, ty stará bečko sádla!" Rozkřičel jsem se. Musel jsem jí dát najevo, že mě ještě neporazila, i když mě má zcela ve své moci. V následující chvíli jsem toho ovšem hořce litoval. Sadistka se ke mně okamžitě rozeběhla a cestou vzala ze stolu bič. Začala mě s ním švihat tak prudce, že ho málem zlomila. Byla rozzuřená daleko víc než včera při mém nezdařeném útěku. Teď jsem se nemohl ani pohnout, čehož náležitě využila. Bičovala mě přes prsa, břicho i tvář. Vzala do ruky provázek od mých varlat, zvedla mi je nahoru a začala mi do nich kopat. A ani mezitím nepřestávala s výpraskem. Řval jsem bolestí. "Co si to dovoluješ? Tak ty mi budeš tykat a urážet mě, svou paní! No to se mi ještě nestalo. Měla bych tě na místě zabít, ale já ti udělám něco daleko horšího a navíc se přitom pobavím! Pros o milost, ty zmetku. Rychle!" Křičel jsem bolestí. Pak jsem už je kňučel.
"Nemučte mě, prosím, udělám vše, co budete chtít. Omlouvám se, přestaňte, prosím." Žena se začala pomalu uklidňovat a bičování sláblo. Slyšel jsem její vzrušený dech.
"Ano, tak je to správně, odpros svou paní. Od teď tvá jediná slova, pokud nerozhodnu jinak, budou jen: Ano, má paní! Opakuj to, hned!" "Ano, má paní", řekl jsem potichu. "Nahlas, otroku, neslyším tě." A znovu mě zasypala sprškou ran. "Ano, má paní!" Vykřikl jsem. Nechala mě to ještě pětkrát zopakovat a pásla se na mém naprostém ponížení. Konečně byla spokojená a odložila bičík.
"To prozatím stačí. Půjdu se nasnídat a pak začneme naostro s výcvikem!"
Otevřela dveře a odešla. Slyšel jsem šramot ve vedlejší místnosti. Na jídlo jsem ale neměl pomyšlení, i když jsem už dlouho nejedl. Rány mě pálily a strachy jsem se celý třásl. Ještě nikdy jsem neviděl žádnou ženu tak rozzuřenou. V první chvíli jsem si myslel, že mě opravdu zabije. A neudělala to jen proto, aby mě mohla dál mučit, ponižovat a kochat se mou bezmocí a svou naprostou převahou. Ponížila mě jako nikdo předtím. Nikdy bych si nepomyslel, že ta slova budu říkat ve strachu před ženou. Teď je musím opakovat, kdykoliv si to bude přát.
Nemělo smysl ji dále rozčilovat. Má situace byla už tak špatná. Po nějaké době se žena vrátila. Vesele si prozpěvovala a usmívala se na mě.
"Po dobré snídani není nic lepšího než pořádný výcvik. Vlastně jsem ráda, že to nevzdáváš, o to větší a delší mi poskytneš zábavu. Teď se pěkně obléknu a upravím, abych se ti v mé malé rozkošné mučírně líbila. Neboj se, vyberu ti něco slušivého, aby ses taky líbil ty mně." A začala hledat ve skříni. Uvědomil jsem si, že je už venku světlo, a podíval jsem se přes zamřížované okno. Z mé pozice jsem viděl pouze koruny stromů. Žena mi mezitím hodila k nohám bílé dámské punčochy a podvazkový pás stejné barvy. Snad opravdu nechce, abych si to oblékl!
"Myslím, že ti to prozatím bude stačit. Dole bude sice chladno, ale já už tě zahřeju. Nebudeme se zatím zabývat maličkostmi, jako je například holení nohou. Teď si vyberu já, obleču si tě a půjdeme do mučírny na první lekci!" Pak vytáhla ze skříně černé dámské body, síťované punčochové kalhoty a dlouhé rukavice stejné barvy. Sedla si na postel a navlékla si punčochové kalhoty, aniž by si pod ně vzala kalhotky. Vstala a dívala se na sebe do velkého zrcadla, které viselo na stěně. Otočila se ke mně. Viděl jsem přes punčochy, že její porost mezi nohama se leskne vlhkem.
"Paní má být u výcviku pěkně oblečena, co myslíš, můj mladý příteli?" Odpověděl jsem jí to, co chtěla slyšet. Spokojeně pokračovala v oblékání. Černé body bylo z lesklé kůže a žena se do něj těžce nasoukala. Dole bylo velmi vykrojené, tak ještě zvýraznilo její zadek. Na ruce si navlékla kožené rukavice, které jí sahaly až po lokty. Nakonec si vzala ze země kozačky a obula si je. Pak přistoupila k zrcadlu a malovala si obličej. Nejprve si temně rudou rtěnkou nalíčila rty, pak si namalovala oční víčka a napudrovala tváře. Spokojeně se na sebe podívala a přistoupila ke mně.
Vzala ze stolu klíče a odemkla zámek připevňující mé nohy ke kruhu. Konečně jsem mohl natáhnout nohy.
"Půjdeme se obléct, tak nezkoušej žádné hlouposti!" Vzala ze stolu ocelová pouta a zacvakla mi je vzadu za zápěstí. Utáhla mi provázek kolem varlat tak pevně, že jsem vykřikl bolestí. Zasmála se a ještě víc utáhla smyčku. Pak odemkla kožená pouta a obojek od horního kruhu. Škubnutím za varlata mě přinutila vstát. Přivlekla mě pod hák, který trčel ze stropu, a kolem něj byl omotán silný provaz, kterého jsem si dříve nevšiml. Sundala ho a upevnila ke kovovým poutům na mých zápěstích. Najednou prudce zatáhla za druhý konec, takže mé ruce vylétly vzhůru. Vykřikl jsem bolestí, ale žena pokračovala s vytahováním. Musel jsem se hluboce předklonit, abych si trochu ulevil. Konečně byla spokojena a upevnila provaz, takže jsem musel zůstat v předklonu. Sundala mi pouta z nohou a zvedla ze země podvazkový pás. Ten mi připevnila k pasu a vzala do ruky bílé silonové punčochy.
"Uvidíš, jak ti budou slušet." Rukou mi přejížděla po stehnu až k pohlaví. "Zvedni nohu, dostaneš dárek."
Opravdu mi chce nasadit dámské punčochy! Neposlechl jsem její rozkaz a ona mi rukou pevně zmáčkla varlata.
"No tak, bude to? Mám si vzít bičík? Ty punčochy si oblečeš a to rychle!" Zvedl jsem tedy nohu a žena mi na ni navlékla silonku. Dala si záležet, aby pěkně obepínala nohu. Krajkový okraj punčochy zručně připevnila k podvazkovému pásu. Totéž mi udělala s druhou nohou.
Odstoupila a spokojeně se na mě podívala. Mé nohy vězely v dámském prádle! Takové ponížení jsem ještě nezažil. Žena se pohledem na mě vysloveně kochala.
"Tak půjdeme do mučírny!"
Stáhnout tuto eknihu Stáhnout více eknih