Tajemná klíčnice

Hrdina eknihy si jako nezadaný užíval radosti cudnosti a zamykání pouze sám. Až do chvíle, kdy se vydal s kolegy a kolegyněmi na firemní akci. Tam se mu přihodilo, že najednou naprosto nečekaně klíčnici najednou měl. Jenomže se na tom nedomluvili zrovna tváří v tvář, takže nevěděl, která z jeho kolegyň to je.

Prožijte s ním jeho nervozitu a rozpaky, když přemýšlí o tom, jestli je to pro něj důvod k radosti nebo naopak, a když mezi kolegyněmi po své klíčnici pátrá.

• Autor: Paul Ferrero Ticsson
• Počet stran: 27
• Formáty: PDF, ePub

Tajemná klíčnice - ukázka z eknihy

„Nesměj se tak přihlouple,“ přišel další email.
Martin se hned rozhlédl okolo sebe, protože bylo jasné, že ho pozoruje, ale neviděl, nikoho, žádnou kolegyni, která by se na něj, byť jen koutkem oka podívala. Vzápětí přišel nový email:
„Jak se cítíš, když víš, že majitelka tvého klíčku si dnes užije?“
„No přeji ti to, ale moc si to neužiju, když stále nevím, kdo jsi,“ odpověděl.
„A ta představa se ti nelíbí? Mně se to docela začíná líbit. Máme něco společného, ty pás cudnosti, já od něj klíčky. Já si večer užiji hromadu orgasmů a budu u toho myslet na tebe, jak jsi nadržený a zamčený,“ přiznala mu i ona něco ze svých pocitů.
„Takže se ti líbí mít nějakého chlapa zamčeného?“ zeptal se s nadšením Martin v dalším emailu.
„Dovolila jsem ti další otázku?“ zpražila ho. „Mám použít ty fotky?“
„Ne, to ne, omlouvám se, jen jsem se nechal unést,“ omluvil se Martin.
„Přijímám, ale dávej si na to pozor. Až uznám, že si zasloužíš další odpověď, tak ti odpovím na tuhle otázku,“ napsala.
„Dobře,“ přijal Martin její rozhodnutí.
„Budeš večer myslet, jak si to dělám, jak prožívám rozkoš?“ zněla další otázka.
„Budu,“ odpověděl.
„A byl bys radši, kdybych si to dělala sama nebo kdyby mi to dělal někdo jiný?“ ptala se dál.
„To teď nevím,“ přiznal rozpačitě Martin.
„Jak nevíš? Jasná otázka, jasná odpověď,“ napsala.
„No, někdo jiný je asi ještě intenzivnější, když vím, že bych třeba mohl i já, ale nemůžu, protože ho mám zamčeného.“
„Takže by se ti líbilo, kdyby mi to dělal někdo jiný?“ ujišťovala se.
„No neznáme se, tak je mi to asi jedno,“ napsal upřímně.
„Dobře, tak když je ti to jedno, tak si to nechám pro sebe,“ napsala.
„Ne, prosím, zajímá mě to,“ žadonil Martin.
„Napsal jsi, že je ti to jedno, tak dál o tom nehodlám diskutovat.“
„Prosím, omlouvám se,“ snažil se napravit Martin svou odpověď a čekal na její reakci. Žádné se už ale nedočkal.