anál bičování bondáž cbt cudnost dominantní ženy dráždění elektro facesitting lízání milking odpírání orgasmu otrocký výcvik otroctví piercing submisivní muži výprasky
Přišel jsem, jak bylo sjednáno - ve tři hodiny odpoledne k vile na předměstí obehnané vysokým zděným plotem. Ať jsem se snažil, jak jsem chtěl, do útrob objektu jsem neměl šanci ani nahlédnout. Plot byl zcela dokonalý a kolem celé stavby. Vidět byla jen střecha.
Ve tři hodiny a dvě minuty zabzučel zámek v brance a já vstoupil dovnitř. Hned jsem si všiml, že nad brankou je kamera a došlo mi jak mohly obyvatelky vědět, že příchozím jsem právě já a proč mi bylo zakázáno zvonit. To mi bylo sděleno v emailu, který přišel jako poslední od mých budoucích trýznitelek, se kterými jsem se potkal na základě jejich inzerátu, na který jsem odpověděl. Přikázaly mi kompletně se oholit nejen ve tváři, ale také v rozkroku a mezi půlkami a také na nohou. Vzhledem k tomu, že jinak jsem v podstatě holátko, nebyl to až takový problém. Předtím než jsem k nim vyrazil, měl jsem si dát také tři klystýry o obsahu dvou litrů. To jsem splnil jen částečně. Jednak nemám doma klystýrový set, tak jsem nevěděl kolik přesně vody do sebe sprchou vpravuji, a jednak klystýr je věc, kterou jsem dělal poprvé a s naprostým odporem. Ach, jak trapně jsem se pletl ve svém odhadu, že to snad bylo jen jednou.
Vstoupil jsem do haly vily. Byl jsem tam sám. Najednou prostorem zazněl příkaz abych se svlékl. Zvuk staršího ženského hlasu přicházel tak nějak odevšud, tak jsem se ani nesnažil hledat jeho majitelku. Dům byl evidentně velmi dobře vybaven elektronikou a kamerovým systémem. Jak jsem měl později zjistit, tak nejen tím. Uposlechl jsem příkaz a sundal si oblečení, které jsem složil do komínku a položil vedle sebe na zem. V té chvíli práskl vzduchem příkaz znovu s tím, že je snad jasné, že se mám svléknout donaha. Tedy nejen z kalhot, bundy a svetru. To se mi moc nechtělo, ale konečně dalo se to očekávat, nicméně svlékat se před kamerou jsem se obával. Trochu jsem váhal, a tak příkaz už mnohem ostřejším tónem práskl vzduchem ještě jednou s tím, že jestli okamžitě nezačnu poslouchat, čekají mne velmi nepříjemné chvilky. Svlékl jsem si tedy i slipy a ponožky a zůstal stát v hale zcela nahý. „Vedle tebe na sedačce leží pouta. Nasaď si jedny na nohy a jedny na ruce za zády." Šel jsem k sedačce a udělal jak bylo řečeno a sedl si na sedačku. Chvilku poté do místnosti vstoupily tři ženy. Dcera, matka a babička. Té první bylo tak osmnáct, byla to blondýna poměrně vysoké postavy a značně korpulentní, nicméně v obličeji krásná a jakoby vznešená. Matka byla středního věku něco mezi třiceti a čtyřiceti. Ani ošklivá ani hezká a také docela při těle. Vlasy měla střižené nakrátko. Byly černé jako uhel, což při pohledu na její blonďatou dceru vypadalo docela zvláštně. Nejstarší žena měla něco mezi padesáti a šedesáti lety, byla sice nejstarší, ale evidentně velitelka týmu. To její hlas mne navigoval předtím intercomem.
Přistoupily ke mně a babička mně švihla bičíkem přes stehna: „Odkdy otroci sedí na nábytku místo na zemi?" zněl její spíše příkaz než otázka. Okamžitě jsem se svezl ze sedačky, což se spoutanýma a rukama nebylo právě jednoduché, ale pořád lepší než dostávat další rány bičíkem. Problém ovšem nastal hned poté, protože další příkaz byl jasný, ale pro mě v tu chvíli neproveditelný – postavit se. Byl to můj první výprask v tom domě a na dlouhou dobu neměl být poslední, ale už v tu chvíli jsem jasně věděl, že odpovědět na inzerát: „tři milé dámy hledají muže na hraní", asi nebyl úplně dobrý nápad.
Když už jsem si myslel, že ze mě babička vymlátí duši, a zadek, stehna i záda mě pálila, jako kdybych je měl v jednom ohni, podařilo se mi zvednout se na nohy. Ženy si mě prohlížely jako obraz v galerii nebo spíše jako koně na trhu. Musel jsem otevřít pusu aby si mohly prohlédnout zuby. Dcera, která se jmenovala Martina, mi prohmatala koule a přirození. Když viděla, jak se její pozornost na mém nástroji projevila, zmáčkla mi koule skutečně velmi pevně s tím, že mi nikdo nedovolil erekci. Bolest mě srazila opět na kolena a já dostal další výprask od babičky Vlasty. Když jsem se znovu postavil na nohy přistoupila ke mně Irena, matka Martiny a dcera Vlasty. Oznámila mi, že tím, že jsem vstoupil do jejich domu, jsem si podepsal ortel doživotního otroka těchto tří dam, že dům je vybaven elektronickým systémem, který mě dokáže udržet v jeho zdech a jeho funkci brzy poznám a pochopím. Teď že s nimi půjdu do mého budoucího sídla a tam se dozvím další věci.
Začal jsem je prosit, že přece mě bude někdo hledat a že musím do práce. Na to mi se smíchem odpověděly, že hledat mě tu nikdo nebude, protože se znají se šéfem policie a k nim rozhodně moje stopa nepovede. Chtěl jsem utéci, ale se spoutanýma nohama a rukama za zády jsem neměl šanci. Takže jsem sebou opět praštil o koberec. Dostal jsem další možnost setkat se s Vlastiným velmi nepříjemným bičíkem. Krátce na to mě ty tři popadly do rukou a nesly mě někam do sklepa. Sestoupili jsme velmi hluboko pod zem. Odhadoval jsem podle počtu schodů, že můžeme být možná tři patra pod zemí. Vstoupili jsme do místnosti, kde to vypadalo jako v nemocnici. Uprostřed místnosti na kachličkované podlaze stálo gynekologické křeslo s různými poutacími mechanismy a pod ním jsem si všiml vstupu odvodního kanálku. Suše jsem polknul a na další průzkum neměl ani chuť ani čas. Dámy mě sem donesly s naprostou lehkostí jako bych ani nevážil osmdesát kilo. Se stejnou lehkostí mě hodily na gynekologické křeslo a začaly mě připoutávat. Martina mi držela nohy a Irena mi mezitím položila hlavu do opěrky, ve které mi ji stáhla přes čelo a pod bradou koženými popruhy. Během chvilky jsem nemohl hlavou ani hnout a uniknout z této pozice bylo definitivně nemožné.
Vlasta si zatím začala něco připravovat v rohu místnosti, kam jsem neviděl. Martina mě nadzvihla za nohy a Irena mi odpoutala ruce. Hned mi ale jednu připoutala dalším koženým popruhem k opěrce po pravé straně křesla. To samé udělala s mou levou rukou na levé straně křesla. Pak se začaly věnovat nohám. Odemkly pouta a nohy mi přikurtovaly k držákům nohou. Pak mi daly ještě jeden popruh kolem každého ze stehen a jeden přes hrudník. Odstoupily někam z mého zorného pole. Najednou jsem uslyšel bzučení elektromotorů a křeslo se se mnou začalo pohybovat. Pomalu vyjíždělo nahoru a držáky na nohy se začaly rozjíždět do stran a nahoru. Držáky rukou naopak sjížděly dolu. Po chvilce jsem byl na křesle upoután a roztažen jak žába na pitevním stole na základní škole s rukama hluboko pod sebou což, mě nutilo tlačit hlavou do popruhů, které ji držely v opěrce. Nad mou hlavou se v té chvíli objevila tvář Martiny, která se usmívala jako sluníčko a kdyby jí to asi nepřipadalo hloupé, začala by po místnosti poskakovat a tleskat. Evidentně měla z mého polapení a znehybnění velkou radost. Vlasta dokončila přípravy a předstoupila přede mně. „Jen abys měl hned od začátku jasno. Místnost, kde jsi teď, je přípravna, operační sál a mučírna zároveň. Tady budeš docela častým hostem, jednak proto, že než budeš dokonale vycvičen a připraven na službu jako náš otrok a děvka, musíme udělat pár nutných úprav na tvém těle, a jednak proto, že mučit tě tady nás všechny tři bude asi dost bavit." To mě dost vyděsilo, ale to byl teprve začátek. Což Vlasta také potvrdila následujícími slovy: „Nejprve tě musíme připravit na další život u nás. Protože tu budeš jen pro naše pobavení a službu, nebude nutné, abys měl volný přístup ke svému pohlaví. Respektive je přímo velmi důležité, abys ho naopak neměl. Nasadíme ti proto pás cudnosti, který bude ale nutné zabezpečit tak, abys z něj nemohl toho svého pindíka vytáhnout, a tak ti uděláme piercing žaludu." V té chvíli jsem se odkrvil doslova kompletně a málem jsem omdlel. Začal jsem je prosit, a slibovat, že nikomu nic nepovím když mě pustí, pak jsem začal nadávat a řvát ať mě okamžitě pustí, že tohle jim přece nemůže projít, že je zavřou a já nevím co všechno jsem ještě řval. Dámy si mě s pobavením vyslechly a když jsem na chvilku ztichnul, Vlasta se ke mně naklonila a řekla: „Už si skončil? Už jen tím ,cos teď předvedl, sis zařídil několik velmi nepříjemných trestů a chvilek. Doporučuju ti od teď držet hubu a začít se pomalu připravovat na to, že odtud už se nedostaneš." V té chvíli se otočila na Martinu a řekla jí, aby se postarala o tu mojí nevymáchanou hubu. Martina se zasmála a stáhla si kalhotky. Byly celé mokré od jejích šťáv a z jejich pachu bylo patrné, že Martina není právě milovnice častého sprchování. Přistoupila ke mně a chtěla mi je nacpat do pusy. To mi rychle došlo a tak jsem vši silou secvakl zuby rozhodnut nedopustit, aby se tyhle špinavé spoďáry do mých úst dostaly. Jenže dámy evidentně nebyly v oboru žádnými nováčky, a tak jakmile to spatřily, Irena mě chytla za koule a zmáčkla mi je tak že jsem myslel, že jsem o ně právě přišel. Začal jsem řvát bolestí, ovšem jen na pikosekundu, protože Martina mi zkušeným pohybem svoje špinavé spoďáry nacpala do pusy. Okamžitě je přelepila lepící páskou. Na to ke mně přistoupila Irena, která už také držela v ruce svoje kalhotky. Ty si v ušpinění šťávami a vůni s těmi Martinými v ničem nezavdaly a skončily natažené přes moji hlavu tak, že to nejšpinavější a nejvíce páchnoucí místo jsem měl přímo před nosem a navíc se mi značně omezil rozhled.
Vlasta byla evidentně spokojená, protože obě dvě dámy pochválila s tím, že si alespoň začnu fixovat jejich vůni, která mě bude od teď provázet po zbytek života a musím si ji zamilovat. Přitáhla si ke křeslu stolek s nějakými nástroji a natáhla si chirurgické rukavice. Vzala tampon a něčím mi potřela penis, především žalud. Začalo mi v něm cukat a trochu to bolelo a štípalo. Později mi bylo oznámeno, že to je mast, která podporuje extrémně rychlé hojení ran. V té chvíli se v ruce Vlasty objevila jehla, ze které mě polilo horko i na patách u nohou. Bylo to v podstatě dělo jako německá tlustá Barbora a bylo evidentní, že ho chce Vlasta na mně použít. Vzala do ruky můj penis a s úsměvem ve tváři se začala přibližovat špičkou jehly k mému žaludu. Jen tak bez umrtvení mi začala propichovat tímhle obřím ocelovým dřevcem mého žaluda. Chtěl jsem řvát bolestí, ale to nešlo kvůli Martiným kalhotkám v puse. Chtěl jsem se vyrvat z pout a utéct, ale to také nešlo, protože připoutání ke křeslu bylo skutečně kvalitní. Vlastně jsem se nemohl ani hnout, a tak jsem jen napínal svaly a řval do roubíku, což se navenek projevovalo jen jako tlumené huhlání. Nakonec se to mé mučitelce povedlo a špička jehly vyjela na druhé straně mého žaludu. Měl jsem žaluda protknutého jehlou tlustou snad šest milimetrů přesně v místě močové trubice. Později mi bylo oznámeno, že to je piercing, kterému se říká Prince Albert a je to jeden z nejlepších způsobů, jak zajistit naprostou nemožnost sundání pásu cudnosti a navíc díky tloušťce díry kolem šesti milimetrů se piercing nedá ani vytrhnout a dá se tudíž použít k velmi efektivnímu upoutání nebo připnout k vodítku. Krátce na to už jsem měl na svém penisu, kterému dámy s oblibou říkaly „pindíček", onen pás cudnosti. Byl zajištěn kruhem za koulemi u kořene penisu, který byl vložen do rourky zakončené malou dírkou v oblé špičce, skrze kterou byl protažen zámek, který byl vložen do mého pieringu. Bylo jasné, že z toho se nemám šanci dostat, pokud si nechci nevratně poškodit penis. Neměl jsem moc prostoru ani času na to, abych si svůj penis nějak prohlížel. Navíc mast, kterou mi Vlasta do žaludu před tím vetřela, se mi dostatečně starala o zábavu. Pálila tak, že jsem myslel, že mi žalud shoří a upadne.
Vlasta se v tu chvíli otočila na Martinu a řekla jí aby „to" přinesla. Martina někam odběhla a Irena se ke mně přitočila s otázkou jak jsem na tom s čistotou zadku. Nečekala na mou odpověd, která byla stejně díky roubíku z kalhotek nemožná a přešla k mému zadku namazala mi ho nějakým gelem a rychle a bez nějakého slitování mi do zadku doslova narvala klystýrový nástavec v podobě penisu přibližně mojí velikosti. Protože nemám právě malý penis a rozhodně nejsem na nějaké akce v mém konečníku zvyklý, dost mě to překvapilo a bolelo. Stále jsem, ale měl plná ústa teď už notně proslintaných Martiných kalhotek, ze kterých jsem už stihl všechny její šťávy důkladně vycucat, a místo řvaní se ze mě opět vydralo jen tlumené zahuhlání.