anál bičování bondáž cbt cudnost dominantní ženy dráždění elektro facesitting lízání milking odpírání orgasmu otrocký výcvik otroctví piercing submisivní muži výprasky
Irena k hadici, která vedla z nástavce, připojila igelitový pytel s podivnou tekutinou. V té chvíli se nade mně naklonila a s úsměvem na rtech mi oznámila, že tekutina v nádobě je speciální klystýrový roztok, který nejen uvolňuje a čistí střeva, ale také má za úkol je pomocí jakýchsi bakterií dostat do dokonalé kondice.
Jedinou jeho nevýhodou je, že jeho aplikace je značně bolestivá. S poznámkou „hezky si to užij" uvolnila kohoutek, který těsně pod pytlem zatím bránil tekutině v přístupu do mých střev. Jakmile se tak stalo, ucítil jsem silné pálení v konečníku a začal znovu řvát do kalhotkového roubíku. Bylo to, jako by mi ve střevech řádilo snad celé peklo. Měl jsem dojem, že pokud přežiju tohle, pak už přežiju všechno.
Nevím přesně jak dlouho to trvalo. Bolest a pálení byly tak neskutečné, že jsem snad na chvíli i omdlel. Probralo mě pár facek přes tvář. Ty mi uštědřila Martina, která už zase stála za mou hlavou a potutelně se na mě usmívala. „Ty seš člověče pěknej chcípák, taková maličkost jako klystýr a ty nám tady budeš omdlívat. Jen počkej, až zažiješ první intenzivnější mučení." Řekla a podala něco Vlastě. Ta jí poděkovala a začala se opět věnovat mému penisu. Něco mi na něj navlékla, což nebyl v tu chvíli žádný problém. I přesto, že ho nemám zrovna malý, v té chvíli ze mně bolest ze střev v kombinaci s pálením od masti aplikované na propíchnutý žalud udělala téměř holčičku. Něco cvaklo a Vlasta se postavila a prohlásila s téměř teatrálním gestem: „No vidíš, ani to nebolelo." O tom by se dalo s úspěchem pochybovat, řekl jsem si v tu chvíli já. Z přemítání mne ovšem vytrhla silná bolest v rozkroku, která z ničeho nic vystřelila jakoby odnikud přímo do mého penisu a koulí. Měl jsem pocit, že mi ho to spálilo a že už nikdy nebudu mít čím čůrat, natož erekci. Opět jsem samozřejmě vyzkoušel, jak moc je slyšet můj řev zpoza roubíku a opět jsem došel ke stejnému závěru jako kdykoli předtím. Nebylo slyšet nic víc než tlumené hučení. Vlasta mi oznámila, že to co jsem právě pocítil byl výchovný impuls, který do mého penisu a koulí dopravilo zařízení, které je součástí mého pásu cudnosti a které toho prý umí mnohem více, ale to prý ještě budu mít dost času poznat. Kdykoli nesplním jejich příkaz nebo se budu chovat jinak než ony vyžadují, budu podle jejích slov tímto způsobem vychováván.
Irena s Martinou kolem křesla začaly tancovat a já, kdybych necítil tolik bolesti, bych se na to snad i rád díval. Vlasta je okřikla, což potvrdilo mou domněnku o tom, že právě ona je tu velitel. Řekla jim, že ještě není vše hotovo a ať se laskavě věnují práci. Dámy nadskočily a seběhly se kolem Vlasty, která každé podala jednu lékařskou svorku. Na to ke mně Martina a Irena přistoupily každá z jedné strany, trochu mi promnuly bradavky a každá jednu secvakla svorkou. Svorky vypadaly jako kachní zobák s otvorem uprostřed takže moje bradavky byly natažené od těla a tak trochu rozplácnuté. V tu chvíli se ke mně otočila Vlasta, která mezi tím něco připravovala na tom svém stolku. Znovu jsem se odkrvil a zároveň mě polilo horko. Došlo mi, co zamýšlí s jehlou, kterou držela v pravé a tamponem, který měla v levé ruce. Snažil jsem se zmítat v poutech, ale ta svou funkci plnila stále až příliš dokonale. Vlasta na nic nečekala, přistoupila ke mně, namazala levou bradavku a propíchla ji jehlou. Do otvoru, který tím vznikl, okamžitě zastrčila kroužek z chirurgické oceli, který měl průměr kolem dvou centimetrů a tloušťku asi tak sedm milimetrů. Bolelo to hodně, ale žaludu a střevům to konkurovat prostě nemohlo. To mě trochu uklidnilo, a tak propíchnutí druhé bradavky proběhlo už téměř rutinně. Vlasta mě v té chvíli pochválila za to, jak jsem to zvládl, a já jsem v tu chvíli ucítil v penisu velmi příjemné brnění a ten se mi začal stavět. To bohužel mělo za následek další vlnu bolesti ze žaludu, protože čerstvý piercing se bránil pohybu díky svému ukotvení v pásu. Vlasta mi vysvětlila, že to je další funkce onoho zajímavého stroječku, který mám v pásu. Dokáže mě vzrušit a nebo přivést k vyvrcholení, ale také udržet těsně před vrcholem třeba celý den nebo dokonce zastavit startující orgasmus.
Mírné vzrušení a bolest v penisu mi připomněly, jak moc mě bolí břicho a střeva naplněná tím odporným roztokem. V té chvíli se stejným problémem začaly zaobírat i mé věznitelky. Irena zastavila kohoutek pod klystýrovým pytlem, což bylo ale stejně zbytečné, protože dvou a půl litrový obsah pytle už stejně dávno zmizel v mých útrobách. Na to se otočila ke mně a řekla, že je čas na mé vyprázdnění. Nevím jak dlouho jsem tu bílou vodu v sobě měl, ale na to že bude konečně pryč jsem se vysloveně těšil. Irena kupodivu velmi pomalu a něžně vytáhla klystýrový nástavec v podobě penisu z mého zadku, ovšem před tím mi k mému velkému znechucení oznámila, že musím obsah v sobě udržet a že jestli mi byť i jediná kapička unikne, zažiju peklo na zemi. Řekl jsem si že to už stejně zažívám, tak proč to ještě okecávat. Nicméně snažil jsem se co mi síly stačily, protože po předchozích zkušenostech jsem věděl, že tyhle tři nic neříkají do větru. Varování o tom, že musím vše udržet přišlo ještě jednou - ve chvíli kdy se ke mně přitočila Martina s Vlastou a společně, každá z jedné strany, začaly masírovat moje břicho. Myslel jsem, že se snad zbláznily. Sledovaly moje reakce a doslova se pásly pohledem na to, jak mě to bolí a jak strašně zatínám všechny svaly, abych to vydržel. Pak Vlasta řekla, že to stačí a že můžu uvolnit svěrač. Takovou úlevu jsem snad v životě nezažil. Ten okamžik byl naprosto nezapomenutelný. Kupodivu ze mě nešlo nic špinavého, ale jen ta bílá voda, která byla jen o pár odstínů tmavší, než když do mě začala proudit. Když ze mně vyšla i poslední kapka a Martina dočistila stěrkou poslední zbytky tekutiny z podlahy směrem k odvodnímu kanálku, začala mě Irena odpoutávat. Vlasta mi ukázala, že v ruce drží ovladač od mého pásu s tím, že se mám chovat velmi slušně, pokud zase nechci dostat šok do penisu. Když mě odpoutaly a pomohly mi postavit se na nohy, řekly mi abych je následoval. Šli jsme do další místnosti, která byla hned vedle vyšetřovny. Byla vybetonovaná a relativně malá. Uprostřed stálo něco jako postel. Ovšem bez matrace a se spoustou úchytů kolem celého rámu. Přikázaly mi položit se na to na záda. Lehl jsem si tedy přesně jak chtěly a ony mne opět připoutaly. Nohy, ruce, hlava, hrudník, břicho i stehna. Všechno bylo přepásané koženými popruhy. dámy se kolem mě rozestoupily a každá si sáhla do rozkroku. Když své ruce vytáhly, bylo vidět, že si předešlé události na rozdíl ode mne velmi užívaly. Každá měla svou pravou ruku doslova obalenou svými šťávami. Postupně mi každá svou ruku utřela do kalhotek, které jsem měl přes hlavu. Takže kalhotky byl opět doslova promáčené a můj nos se topil ve štávách mých třech trýznitelek. Nakonec mi ještě do uší daly pěnové ucpávky a na hlavu natáhly přes Ireniny kalhotky koženou kuklu s otvorem pro nos. Osaměl jsem ve tmě a tichu. Vnímat jsem mohl jen jejich pachy. V kalhotkách ho bylo skutečně na rozdávání a vzhledem k tomu, že jsem jinak než nosem dýchat nemohl, vnímal jsem skutečně každý detail jejich štiplavě nakyslé vůně.
Ležel jsem tam a přemýšlel o své situaci. Nikdo neví, že jsem tu. Nemám šanci se odtut dostat. Šílená bolest, která projela celým mým tělem, mě z mých myšlenek dokonale vytrhla. Zkroutily se mi všechny svaly v celém těle a kdybych nebyl tak pevně připoutaný, prohnul bych se jako anglický luk, kterým Robin Hood střílel Sherifovy vojáky. Byl to elektrický šok, který mi dodala ta ďábelská konstrukce postele. Impuls byl krátký, ale za to skutečně vydatný. Když odezněl a moje tělo se uvolnilo, dostal jsem další ránu do svého penisu. Opět mi to připadalo, jako že mi ho to utrhne nebo upálí. Chvíli klid a další impuls od postele. Chvíle na vydýchání a další rána do penisu, kterou následoval další impuls z postele. Pak najednou místo rány, které jsem se obával, začalo v mém penisu příjemné brnění a on se začal snažit o postavení. To bylo sice znemožněno pásem cudnosti, ale naštěstí už nebolel piercing. Skoro jako by se už zahojil. To bylo neuvěřitelné, ale bylo to tak. Brnění skončilo a já si říkal, že už je snad konec. V tu chvíli přišla další rána z postele a hned na to další do penisu. Řval jsem, snažil se vyprostit z pout, myslel jsem, že umřu. Nic to neměnilo na faktu, že další a další rány prokládané přívaly zrušení přicházely se železnou pravidelností.
Nemám tušení, jak dlouho to trvalo. Když jsem se probral, měl jsem stále na hlavě kuklu a v puse Martiny kalhotky. Ireniny kalhotky také byly na svém místě a opět byly mokré. Ne uslintané ode mně, ale znovu promočené šŤávami těch tři ďáblic. A co mi bylo nejpodivnější, jejich předtím tak nechutný nakyslý pach už vůbec nebyl nepříjemný. Naopak. Voněly mi. V tu chvíli mi to došlo. Ty mrchy se mě snažily naprogramovat. A asi se jim to i povedlo. Protože jsem byl stále v absolutní tmě díky kukle a tichu díky pěnovým špuntům, mohl jsem se věnovat detailům pachu z přirození mých věznitelek. Kalhotky jím byly doslova prosycené a já si to najednou užíval. Dokonce mi došlo, že se mi z toho soustředění a zaujetí tou opojnou vůní postavil. Samozřejmě v rámci mezí, které určoval pás cudnosti, ale přesto mi stál. Kdybych nebyl v pásu měl, bych ho jak stožár.
Z přemítání mě vytrhl závan vzduchu, který mi pohladil rameno. Někdo u mně byl a začal mě odpoutávat. To bylo dobré znamení. Tedy alespoň proto, že si snad budu moci protáhnout značně zdřevěnělé tělo. Když jsem byl kompletně odstrojen, tedy krom pásu a kukly, ten kdo mě odpoutával mě zvedl, k piercingu v žaludu mi něco připnul a tahem za penis mi dal najevo, že mám jít za ním. Šli jsme docela dlouho a po několika schodištích nahoru. Klopýtal jsem jak to šlo ve směru, který mi udávalo vodítko. Shody byly docela problém, ale ten kdo mě vedl evidentně nechtěl abych sebou někde praštil a když viděl, že mám problémy pomáhal mi. Jeho ruce byly jemné, ale silné. Tušil jsem, že to bude jedna z dam, které mi dělaly tak milou společnost. Když jsme dorazili na místo určení, musel jsem si vlézt do jakési bedny. Tak mi to alespoň připadalo. Jak jsem později pochopil, vzhledem k tomu, že jsem v ní trávil opravdu hodně času, nebyla to bedna, ale zařízení, které bylo vlastně jakousi sedací soupravou. Ta v sobě měla dutinu, do které se vešlo tak akorát moje tělo v pokleku s hlavou vyvrácenou dozadu a položenou na polstrované podložce. Vzhledem k tomu, že prostor byl velmi těsný a kompletně uzavřený a dovnitř jsem byl vždy zavírán s rukama spoutanýma za zády, na nějaké extrémní pohyby nebylo ani pomyšlení. Když kolem mého těla zacvaklo to, o čem jsem si v té chvíli stále myslel, že je bedna, sundal mi někdo kuklu, vytáhl špunty z uší a stáhl Ireniny kalhotky. Vzhledem k tomu, jak dlouho jsem měl kuklu, nezvykaly si moje oči na světlo zrovna lehko. Proto jsem stále nebyl schopen rozlišit, která ze tří dam se o mne stará. Trochu jsem zaprotestoval, když mi byla stržena lepící páska, která udržovala v mých ústech Martiny kalhotky. I těch jsem byl nakonec zbaven. Jakmile jsem měl pusu volnou, chtěl jsem promluvit nebo spíš začít řvát, ale měl jsem tak sucho v krku, že jsem ze sebe vydal jen slabé zachrčení. Okamžitě jsem ucítil silnou bolest v rozkroku, kterou mi laskavě poskytlo ono impulsní zařízení v pásu cudnosti. V té chvíli poprvé promluvil ten kdo se o mě staral: „Nesmíš mluvit, pokud nejsi přímo tázán nebo nedostaneš rozkaz. Za jakékoli porušení tohoto pravidla bude vždy okamžitě následovat trest." Byla to Martina. „Teď se ale musíš soustředit na příjemnější věci. Za chvíli si tě vyzkoušíme. Tak se pěkně snaž, ať tě nemusíme znovu dát na postel. Nebo se ti to snad líbilo a ty bys tam chtěl strávit další příjemnou noc?" Hlavou jsem kroutit nemohl a mluvit jsem se bál, takže jsem zuřivě koulel očima a snažil se vypadat co nejvyděšeněji, což jsem ani nemusel moc předstírat. Martina v té chvíli prohlásila, že už je vše připraveno a zaklapla mi kolem obličeje desku podobnou záchodovému prkénku ovšem těsně obepínající mou hlavu. Obličej mi tak koukal asi pět centimetrů nad úroveň zbytku povrchu. V té chvíli jsem se konečně téměř dokonale rozkoukal a všiml si, že jsem v nějakém obýváku nebo hale. Byla obložena dřevem. Byla podobná té, ve které jsem se ocitl, když jsem do tohohle hnízda úchylných sadistek vstoupil poprvé, ale nebyla to ona. Dámy už byly všechny a jak jsem viděl, měly jen krátké sukýnky. Vzhledem k jejich tělesným proporcím to nevypadalo zrovna tak, jak možná zamýšlely. Každopádně mi začínalo pomalu docházet, o co půjde a z čeho mě budou dámy zkoušet. Moje hlava byla přibližně ve výšce klasické židle. Naklonila se ke mně Vlasta: "Tak chlapče, naše šťávy máš díky noční show dokonale zaryté v nose i jazyku, znáš a na věky už si budeš pamatovat naši vůni a chuť. Teď ale nastává okamžik pravdy. Chceme vědět, jak moc dobrý jsi a jestli tvůj výcvik půjde rychle nebo si ho užijeme." Po těchto slovech se ďábelsky zasmála, prý se spletla, ony si to přece budou užívat každopádně. Krátce na to tahaly sirky. Podle toho jak moc se začala smát a jak se ke mně otočila, bylo jasné, že výherkyní je právě Vlasta. Takže tu ochutnám jako první.