bondáž dominantní muži dráždění facesitting otrocký výcvik otroctví submisivní ženy
Polosedím pololežím na zemi s hlavou položenou na sedátku nízkého křesla tváří vzhůru. Položenou ji tam mám proto, že jsem za krk připoután k opěrátkům křesla. Horší je, že mám ruce za zády v pevných kovových poutech, a protože i tak jsem se vzpouzel, mám svázany i nohy v kotnících a ty přitáhnuty provazem k zápěstí. Už sama tato pozice je značně nepohodlná, nehledě na další okolnosti. Ne, tohle není další obyčejný den v kanceláři.
Ale od začátku. Můj příběh začíná docela obyčejně. Pracuji ve větší firmě a po letech se mi konečně podařilo získat svoji kancelář.
Práci zvládám v pohodě, tak si občas nosím dvdčka nebo flešku s filmy. Někdy obyčejné, ale většinou ty, co mě zajímají. Líbí se mi tedy dost věcí, ale nejvíc filmy a klipy se svázanými ženami, jejich únosy, to marné mrskání se v poutech - paráda. Samozřejmě musí slušně vypadat, potrpím si hlavně na pěkné prádýlko. No prostě konec pracovní doby jsem většinou trávil takto.
Jednou už pozdě odpoledne jsem si odskočil na záchod a už jsem se těšil na odchod domů. Na chodbě jsem zaslechl klapot podpatků, dle zvuku mířily směrem k mému kanclu. No snad ne, pro jistotu chvilku počkám. Pozdní návštěvník zjistí, že tam nejsem, a přijde zítra. Chvilku jsem poslouchal, ale žádné kroky zpět jsem neslyšel. Nedá se nic dělat, musím to jít vyřešit. U kanceláře nikdo nestojí, vytahuji tedy klíče. Nemám je, jak jsem vyběhl s tím, že jsem během minuty zpět, tak jsem ani nezamykal. Taky v tuto dobu už v naší budově snad nikdo není. Vstoupil jsem dovnitř a vidím v křesle paní Černou z druhého konce budovy. Pracovně se vídáme jen zřídka, přece jen dělá úplně něco jiného. Docela mne tedy zaskočilo, že si troufla dovnitř, a ještě se mi klidně rozvaluje v křesle. Dámskou návštěvu bych i přivítal, ale ne v tuto dobu a rozhodně ne ji. I když je jí už dost přes padesát, obléká se jako dvacítka. Věčně sukýnky, někdy i dost krátké, v černých punčochách snad i spí a celé dny prochodí v kozačkách. Ty má ostatně i teď, bílá mini a černé punčochy přes silná stehna. Vlastně má i dost velká prsa, ale ty na rozdíl od nohou moc nevystavuje. Zamlada asi kočka, ale teď jen stará hrající si na mladou, navíc slušně zmalovaná.
"Dobrý den, pane inženýre, sedněte si." No ta je hodná, že si u sebe můžu i sednout, pomyslel jsem si. "Copak potřebujete, paní Černá?". "Původně jsem za tebou přišla v pracovní věci, ale situace se trochu změnila!" Dívám se na ni překvapeně. "Pokud vím, tak si netykáme, jste sice starší ale..." "Správně, brouku, ty mi netykáš, ale já tobě ano" "No to snad přeháníte!" Co si to dovoluje? Je to sice ženská o dvacet let starší, ale tohle je trochu moc! "Uklidni se a rychle!"
Něco mi ukazuje v ruce. Mezi rudě nalakovanými nehty je fleška, přesněji MOJE fleška. Mrkl jsem na počítač. Hergot, měl jsem ji tam a je fuč. Navíc jsem vypínal obrazovku a teď je tam něco otevřené. Udělal jsem pohyb, abych jí flešku vytrhl. Prudce ucukla.
"Tak inženýrku, pěkně zůstaň sedět. A kdyby tě náhodou napadlo mi ji vzít, tak máš smůlu, obsah jsem si už s dovolením přeposlala. Myslím že tvého šéfa by dost zajímalo, co tu odpoledne děláš. Já tě tu náhodou vyhmátla, důkazy mám, takže smůla." Směje se mi do očí. Hm, myslím, vždycky byla taková divná, ne jen tím oblékáním, ale i jak honila své podřízené. Ti se navíc dost často měnili. Kdysi mi říkala že potřebuje informace, aby své lidi měla v hrsti. Vlastně nevím proč mi to říkala, ani při jaké příležitosti.
"Okamžitě mi ji vraťte a běžte," snažím se a doufám, že to je dost důrazné. Bohužel jsem moc nezapůsobil. Rychle přemýšlím, i když se mi podaří získat flešku zpět, mohla si ji fakt přeposlat? Asi jo, byla tu tak deset minut, no tak to je v pytli. Nechci vyletět kvůli nějaké bábě.
"Pěkně pomalu, nejsi v pozici, abysis na mně vyskakoval. Mám ráda chlapečky pěkně poslušné a to ty budeš, neboj se!" Ušklíbla se a pokračovala:
"Už tě sleduji delší dobu, i když ty sis mě ani nevšiml, asi nejsem tvůj typ, že? Ale to se změní. Takže když to nejde dobrovolně, musela jsem si na tebe získat informace. Prošla jsem to jen zběžně, takže kde máš zbytek?"
"Jaký zbytek?" Dělám nechápavého. "Mám jen tohle."
Šuplíky mi možná prolezla, ale horní skříň těžko. Prudce vstala.
"Ty zůstaň sedět," uzemnila mne. "Pomalu vstaneš, sundáš triko, klekneš si hlavou ke zdi a dáš ruce za záda." "No to snad nemyslíte vážně!" "Drž hubu a dělej!" "Co se mnou chcete dělat?" "Neboj se, všechno se včas dozvíš," zalesklo se jí divně v očích.
No tak jo, nevím sice, co po mně chce, ale co mi může udělat? Sundal jsem si triko, jak chtěla.
"Hmm, lepší, než jsem myslela," přejela mi rukou po hrudníku. Ucukl jsem. "Ale copak copak, nelíbí se ti to? Ale mně se to líbí," řekla s úsměvem a štípla mne do bradavky.
"Pokračuj!" Klekl jsem si a dal ruce za záda. Slyšel jsem, jak otvírá nějaký šuplík u stolu, pak přišla za mnou. Najednou slyším povědomý zvuk. Ta baba mi zacvakla kolem obou zápěstí svorku na kabely. Zkusil jsem cuknout rukama, ale marně. Navíc slyším zvuk odtrhávané lepící pásky, a ted ji i cítím na zápěstí! Co ta mrcha dělá?
"Zůstaň klečet!" Rychle mi pásku omotala kolem zápěstí a na krku mám nějaký provázek. "Co to..." Být tebou, tak moc nekřičím, možná tu ještě nejsme sami. Ale věř tomu, že ten, kdo by sem přišel, by svědčil v můj prospěch." No to asi jo, asi někdo, koho má v hrsti, pomyslel jsem si. Provázek na krku se utáhl, levou rukou mě tak držela za krk, zatímco pravou mi promakávala hrudník. A bohužel i bradavky, na ty jsem dost citlivý. Ne dost, strašně, šíleně. Někde jsem četl, že když má muž citlivé bradavky, tak byl v minulém životě žena. No to je teď fuk, moje smůla. Tedy alespoň v situaci, ve které se nacházím. Navíc mi podpatek od kozačky zaryla do lýtka. Snažím se nedat najevo svou slabost, ale při asi pátém řádném zmáčkutí bradavky jsem vykřikl.
"Ale ale, tohle se chlapečkovi líbí!" Pustila provázek a secvakla mi nehty obě bradavky. Ty její rudé nehty mi drtily bradavky. "Pusť mě, ty krávo!" Zoufale se cukám, podařilo se mi vyprostit lýtko, ale už ne vstát. Srazila mě na zem a sedla mi na záda. Zoufala jsem se ji snažil shodit, ale marně.
"Toho budeš litovat, ty hajzlíku!" Přesunula se mi na nohy, obemkla je koleny a provázkem mi začala svazovat kotníky k sobě. Otočil jsem hlavou a mohl jen bezmocně sledovat její záda. Ještě jednou jsem se zkusil vysmeknout. Bez šance, baba má skoro metrák a páska na zápěstích drží jak přibitá. Křičet nemá smysl, buď tu nikdo není, nebo přijde někdo jí oddaný a bude to ještě horší. Konečně ze mne sesedla, otočila mne na záda. Teď mám pěkný výhled pod její mini.
"A mám tě, brouku." Prudce mi dosedla na hrudník. Zase přejíždí bradavky, tentokrát pěkně pomalu. Ví, že se jí už nevysmeknu. "Okamžitě mně rozvaž, ty stará kr...." Víc jsem nestihl. S rychlostí, jakou bych od ní nečekal, si přesedla jinam, bohužel to jinam byl můj obličej. "ávo" zaniklo v jejím zadku, který byl minimálně velikosti XXL. Něco na mně křičela, ale jak mi tiskla hlavu na koberec a při nedostatku kyslíku jsem nevnímal co. Vnímal jsem jen ten tlak, tmu, její zadek, a myslel jsem, že se snad udusím. Odsedla si po nekonečné době. Zoufale jsem lapal po dechu a viděl zadek v černých punčocháčích, mini si už zvedla.
"Tak co inženýrku, už jsi se uklidnil? Když budeš hodný, tak ti věnuji i trošku kyslíku." Otočila se, znovu mi sedla na obličej, tentokrát čelem k mému hrudníku. Opět mi dráždila bradavky, ale nadýchnout jsem se mohl častěji. Když jsem mluvil o citlivosti bradavek, jde u mně o silnou erotogenní zonu, což se neminulo účinkem. Samozřejmě si toho hned všimla, přesunula na na břicho, zkušeně mi rozepnula řemen a vytáhla už notně trčící úd.
"Ale ale, to jsi měl říct hned, že tě tak vzrušuji, brouku. No konec zábavy, jdeme pracovat." Stoupla si vedle mně a začala mě tahat za provázek, který jsem měl kolem krku. "Vstáváme, rychle!"
Hm, prý rychle, baba asi nikdy nevstávala ze země se svázanýma rukama i nohama. Nakonec se mi to s její pomocí povedlo. Musel jsem odhopsat k topení, sednout si zády k němu, načež mě k němu přivázala za krk. "Tak inženýrku, teď mi pěkně řekneš, kde máš co v počítači poschovávané, a počítám, že máš něco i mimo na CD." Přesunula si stolek s počítačem k oknu, jednu nohu hodila na stůl a druhou na mé rameno. Další výhled mezi nohy.
"Napřed se podíváme, kam chodíš na netu." No tak to má celkem smůlu, surfování jsem omezil, právě z důvodu, aby na mně někdo něco neměl. "A pěkně mi lízej botu, ty nulo!"
"Ne prosím, pusťte mě a udělám všechno, co budete chtít," zkouším vyjednávat. Musím se dostat z pout, chytím babu pod krk, seberu flešku. Když bude potřeba, tak ji taky přivážu k topení a ještě ráda mi řekne, kam to poslala!
"Ale to se podívejme, a copak uděláš? Milostivě se se mnou vyspíš? Když mně se líbí něco jiného, brouku. Mám tě v hrsti a to mě vzrušuje. A tebe jak vidím taky! Povídej, kde to máš?"
Shodila nohy na zem a zase mi začala kroutit bradavkami. Najednou bum, facka jak hrom, zprava a zleva. A znovu. Řekl jsem jí, co chtěla vědět. "A teď mi ještě vyklop, kde máš zbytek věcí!" Tak to ne, to se jí nesmí dostat do rukou. Jsou tam i moje osobní fotky.
"Nemám už nic, odvažte mne prosím"
"Nekecej, ty zmetku!" Následovala série facek a pak kroucení bradavek. Nakonec mi je začala dráždit a zálibně sledovala reakce mého penisu. Poodstoupila a začala si mě fotit nahého a přivázaného k topení. Než mě erekce přešla, nafotila několik zajímavých fotek, alespoň pro ni. Sedla si na židli, sundala si punčochy a kalhotky. Kalhotky docela slušné velikosti. Poprvé jsem uviděl její mohutný porost mezi nohama. Tak tohle nemám rád ani u mladé kočky, natož tady.
"Otevři hubu, dělej!" Hergot, co chce dělat? Drží ty maxikalhotky a tiskne mi je na obličej. Pochopil jsem, že mi je chce dát jako roubík.
"Nezdržuj to, stejně vyhraju. Ve filmech se ti líbí, jak dostávají holky roubík, tak to zažiješ i z druhé strany! Stiskla mi nos, párkrát zakroutila bradavkou. Jo vzdávám to, nemá smysl plýtvat silami, ještě je budu potřebovat. Punčochy použila k upevnění, moc vábně teda nevoněly. Chodí pořád v černých, doufám že si je někdy i mění.
"Tak brouku, protože nechceš spolupracovat, zajdu si pro pár pomůcek a ty tady na mně pěkně počkáš, ne že někam půjdeš." Zasmála se v klidu odkráčela, ještě mě zamkla, prý pro jistotu. No sláva, aspoň mám chvilku, zkusím se z toho dostat. Napřed jsem se snažil vykroutit pásku, ale nešlo to. I kdyby se mi to povedlo, tak ze svorky se těžko dostanu. Provázek na nohách a krku je sice tenký, ale přetrhnout nejde, navíc jsem se málem uškrtil. Musím volat o pomoc, ať mě najde, kdo chce, hlavně že mi pomůže! Pohled na hodiny mi ale moc naděje nedával, těžko tu je někdo mimo nás dvou. Bohužel kalhotky těsnily dokonale a přes veškerou snahu se mi nepodařilo je vytlačit jazykem. Jen jsem je dokonale olízal. Snažil jsem se asi čtvrt hodiny, ale nedosáhl jsem ničeho. Už slyším na chodbě přibližující se klapot podpatků a odemykání zámku.
"Tvá paní přišla, máš radost, ty ubožáku?" No ohromnou! Tentokrát na sobě měla dlouhý kožený plášť, který si pověsila na věšák. Na nohou opět oblíbené černé kozačky, bílé silonky a černou koženou sukni nad kolena. Leskle zlatou halenku a hlavně další nános makeupu. Další věc, kterou nesnáším. Při představě, že mě zase bude mučit, mi přeběhl po zádech mráz.
"Oblékla jsem se stylově, když máš tak rád dominanci!" No to mám, ale ne na sobě a ne od tebe! Zoufale jsem se sepjal v poutech. Zasmála se mé marné snaze a dala na stůl tašku, kterou přinesla s sebou. Vyndala kovová pouta, vypadala pěkně masivně, žádný šunt ze sexshopu. A dál roubík, skřipce na bradavky a několik rákosek.
"Vozím to s sebou, kdyby náhodou," řekla mnohoznačně. Sedla si na židli a hodila mi na ramena obě nohy. Pěkná váha. Protože si vzala samodržící punčochy a kalhotky už asi náhradní neměla, měl jsem pěkný výhled na její chlupatici. Bavila se mrskáním břicha rákoskou, pak mi mnula bradavky a nasadila mi skřipce, načež se je snažila srážet rákoskou. Bolest to byla šílená. Pak mi drásala prsa podpatky svých kozaček. Jen jsem řval do roubíku, že jí všechno řeknu, ale nerozuměla mi. No spíš mě nechtěla slyšet. Po nějaké době ji to přestalo bavit a chtěla do křesla. Tak ať jde, co já s tím? Bohužel jsem se měl hned dozvědět, co to pro mne obnáší. Odvázala mi krk, pak jsem si musel kleknout a znovu mi přivázala hlavu k topení.
"Ta páska je nějaká chatrná, ještě bys mi mohl frnknout, a to by přece byla škoda, že? Naštěstí mám lepší klepeta!" Snad šance! Až mi sundá pásku, musím sundat provaz z krku a jít po ní! "Nic nezkoušej, nebo..." Přistálo mi na zadku několik ran rákoskou, nenapadlo by mě, že to tak bolí. Kozačkou mi přimáčkla hlavu k podlaze a zacvakla mi klepeta na ruce. Ani ji nenapadlo napřed pásku sundat. Hm, tak to jsem pěkně v... Až pak mi konečně nůžkami sundala pásku se svorkou. Odvázala mi krk a znovu jsem podnikl cestu stylem hopsání. Nasměrovala mě ke křeslu a podrazila mi nohy. "Budeš sloužit jako má sedačka, inženýrku!" Pochopil jsem, co mi chce udělat, a začal jsem se na podlaze mrskat. Ovšem jen do doby, než si ustřihla další dva provazy. Jedním mi spojila ruce a nohy, takže jsem byl v dokonalém kozelci. Tomu, aby si mě pěkně nainstalovala jako sedátko, se pak už zabránit nedalo. Druhým provazem mi přitáhla hlavu k opěrkám na ruce, i kdyby to neudělala, tak jsem se mohl sotva pohnout. Ležím tu skroucený s vystrčeným hrudníkem. Nade mnou stojí stará tlustá zmalovaná baba, která mě má v hrsti. Ostatně o to jí od začátku šlo. Zálibně si mě prohlížela. "A mám tě, brouku! Zažiješ, co jsi ještě nezažil," řekla posměšně a zase si udělala sérii fotek. Při pohledu do její přísné tváře jsem nepochyboval, že to myslí vážně.