cbt cudnost dominantní ženy dráždění facesitting lízání odpírání orgasmu otrocký výcvik otroctví piercing submisivní muži
Mám ten čas rád. Svět se vždycky tak jakoby zpomalí a najednou je všechno hezčí.
Tyhle vánoce jsme měli v plánu strávit v klidu domova a jediné co trochu kalilo naši radost, bylo to, že chyběl sníh. Nicméně moje úžasná žena a Vládkyně byla celá rozechvělá a plná energie.
Trochu mě to překvapovalo, protože vánoce beze sněhu jsou pro ní prostě nepřijatelné a vždycky chce jet na hory.
Čas jako obvykle chvátal a do štědrého dne zbývalo už jen pár dní, tak jsme společně řešili dárky rodině a každý sám pro toho druhého. Večer před tím štědrým jsme seděli u našeho krbu. Žena si vychutnávala své vanilkové kakao a já jí masíroval nohy. Pableskující světlo ohně na jejích nádherných lýtkách vykreslovalo magické obrazce a já toužil po jejím těle víc než kdykoli předtím. Ona se mi najednou podívala hluboce do očí: "Víš, že se na zítřek strašně těším?" odtušila tajemně a něžně a já, aniž bych chtěl vyzvídat, jsem zareagoval otázkou proč. Žena mi s úsměvem pohrozila svým nádherným rudě nalakovaným ukazováčkem: "Víš, co jsem ti říkala o otázce proč?" Připomněla mi má pravidla a dodala: "Přičti si k účtu týden a deset ran." Bylo mi to trochu líto. Skutečně jsem nechtěl porušit pravidla, ale vyletělo mi to z pusy samo. Jenže diskutovat jsem nechtěl, tak jsem trest s pokorou přijal a ke svému současnému účtu, tedy době, po kterou jsem bez orgasmu a uzamčený v pásu cudnosti, která činila v tom okamžiku čtyři měsíce a dva dny, jsem si přičetl další týden. Navíc jsem si uvědomil, že zítra, protože je sobota a to je u nás "výplatní" den, dostanu ne devadesát, ale rovných sto ran ženiným oblíbeným jezdeckým bičem.
Na Štědrý den ráno jsme se probudili současně. Něžně jsem ženu políbil a šel udělat snídani. Z kuchyně jsem slyšel, že také vstala a šla na toaletu. Dodělal jsem tedy rychle kávu a šel za ní do rychle koupelny. Už na mě čekala. Poklekl jsem před ní tak jako každé ráno: "Smím Vás, má Paní, osušit?" Žena kývla hlavou a její překrásné, dlouhé vlasy se zavlnily jako špička biče. Přiblížil jsem tedy hlavu k jejímu horkému rozkroku a něžně ji olízal. Žena mě začala hladit ve vlasech a polohlasem pronesla pro mě další matoucí větu: "Já se tak těším na tvůj výraz..." Po včerejšku jsem raději nereagoval a dál lízal její krásnou a vlhkou svatyni.
Den uběhl jako by prstem luskl. Já měl všechno hotové a připravené a žena se zabývala tím, co dělala nejraději. Byla ve svém šatníku a vybírala si róbu na večer. Já jsem seděl u počítače a využíval svůj volný čas na to, co mám hned po službě své ženě nejraději, hraní her. Když mě zabrnělo v rozkroku od mírného elektrického šoku, který mi uštědřil můj pás cudnosti, rychle jsem vstal a běžel za svou ženou, protože to byl signál, že potřebuje mou pomoc a že tudíž mám okamžitě přijít k ní.
Při tom hraní jsem si ani nevšiml jak moc poskočil čas. Když jsem totiž přišel do obýváku, byla už tma. V celé místnosti hořely svíce a uprostřed stála u nastrojeného stromečku má Bohyně. "Ach miláčku, ty jsi tak krásná..." neudržel jsem se. Ženu to trošku nazlobilo. Tykat jí totiž nesmím. "Protože je ten štědrý večer, trest ti za tu drzost odpustím..." řekla s milým úsměvem a přikázala mi, abych našel svůj dárek. Začal jsem tedy věnovat svou pozornost stromečku a tomu, co bylo pod ním. Když už jsem nevěděl, kam se podívat, napověděla mi žena, že jsem ještě neprohlédl betlémskou hvězdu, která jako obvykle zdobila špičku našeho stromku. Nechápal jsem, co by na ní mělo být zvláštního. Sám jsem ji na stromek dával, když jsem ho dopoledne zdobil. Nicméně jsem samozřejmě poslechl. Na hvězdě byla pověšená malá cedulka. "Romantická procházka městem..." stálo na kartičce. Trochu mě to zklamalo. Doufal jsem, že mi žena koupí vysněný nový typ mobilního telefonu, a teď tohle. Dobře věděla, že jestli mám něco vážně nerad, pak jsou to procházky městem. Její pohled mi ale vyslal doporučení netvářit se zklamaně.
K mému velkému překvapení jsme na onu procházku vyrazili ihned. Žena mi oznámila, že si mám vzít boxerky místo slipů, a když jsme byli oba připraveni, vyrazili jsme k autu. Žijeme ve velkém domě za městem a tak jsme se museli do centra města nejprve dostat. Když jsme dojeli na obvyklé místo a já zaparkoval a otevřel dveře mé ženě, oznámila mi, že mám pokleknout. Byl už večer a nikde nikdo nebyl, takže jsem se ani moc nestyděl a okamžitě před ní poklekl. Žena se otočila a ze své kabelky, kterou měla ještě ve voze, vytáhla můj obojek a vodítko. To mě trochu vyděsilo. Na veřejnosti jsme vždy byli normální pár, protože žena nikdy nechtěla, aby někdo viděl, jakým životním stylem žijeme. Bylo to pro mně hodně překvapivé a nové, ale jak jsem měl brzy pochopit, těm překvapením neměl být hned tak konec.
Procházka se nakonec ukázala jako nijak dlouhá. Byl jsem rád, že mě žena nevedla našimi obvyklými trasami. Všude tam, kde se ona městem ráda procházela, by touhle dobou bylo jistě obrovské množství turistů a já bych se asi propadl do země studem. Naštěstí jsme šli úplně jinam. Mířili jsme do míst, která se centru naopak vzdalovala a kde nebyla na ulicích ani noha. Po asi deseti minutách chůze se má žena zastavila před vchodem do naprosto obyčejného domu na okraji města a zazvonila. Pak se ke mně otočila: "Budeš absolutně poslušný! Je to jasné?" Kývnul jsem. "Jak máš odpovědět?!" rozzlobila se, protože jsem neřekl to, co jsem měl. "Ano má Paní, budu absolutně poslušný." Zašeptal jsem a žena se na mně usmála a dala mi pusu.
V tu chvíli se před námi otevřely dveře a v nich stála vysoká, asi čtyřicetiletá černovlasá žena. Oblečená do přiléhavých, dlouhých a temně černých kožených šatů. Usmála se na mou ženu. Pozdravily se jako dávné kamarádky a žena nás pozvala dál. V tu chvíli má žena vstoupila a předala vodítko od mého obojku oné ženě. To bylo další z dnešních překvapení a vyrazilo mi dech. Zatímco má žena šla dál někam do útrob onoho místa, černovláska mě zarazila a přikázala mi svléknout se. Pamětliv poznámky o poslušnosti, kterou mi žena adresovala těsně před tím, než se otevřely dveře, jsem poslechl a začal se svlékat. Nakonec jsem stál před naprosto neznámou ženou zcela nahý. Jediným mým "oděvem" byl obojek a můj plastový pás cudnosti. Černovláska se otočila a vyrazila směrem do tmy, která byla před námi. Následoval jsem poslušně tu ženu, veden vodítkem, připnutým k mému obojku. Došli jsme do místnosti, která vypadala jako nějaký kosmetický nebo tatérský salon, kterému ale uprostřed dominovalo gynekologické vyšetřovací křeslo. Dostal jsem rozkaz si na něj vylézt. Vyškrábal jsem se na něj a dal nohy do držadel. Připadal jsem si jako idiot. Hrozně jsem se styděl a byl jsem trochu naštvaný na svou ženu, že mě tam nechala a zmizela pryč. Černovlasá do kůže oděná Domina mi beze slova připoutala ke křeslu nohy a to samé udělala s mýma rukama hlavou. Nakonec mi velmi těsně stáhla pás i přes podbřišek. Byl jsem tedy dokonale znehybněný. Nakonec mi na hlavu nasadila koženou kuklu s nafukovacím gumovým roubíkem.
Netušil jsem, co to má znamenat, a byl jsem na jednu stranu vzrušený, na druhou jsem se bál a byl vyděšený jako malý kluk. Dorazilo mě, když mi někdo z ničeho nic odemkl pás cudnosti a sundal mi ho. Netušil jsem, jestli to byla moje žena nebo ona černovlasá dáma, ale kdyby ano, znamenalo by to, že kromě vodítka jí má žena dala i klíč k mému pásu.
"Chceš mu to umrtvit?" Ozvalo se odněkud z prostoru kolem mně. "Ne, chci aby o tom věděl." Odpověděl mně dobře známý hlas mé ženy. Dál už nikdo nic neříkal a já ucítil jak někdo bere můj penis do ruky a něčím mi potírá žaluda. Pak se chvíli nic nedělo. Pak jsem měl dojem, že vyskočím z okna a řval jsem do roubíku jako smyslů zbavený. Příšerná bolest, která se mi rozlila do celého těla z mého penisu, mě doslova ochromila a zároveň mnou cloumala, jako bych seděl na epicentru zemětřesení o síle devíti stupňů. Pokoušely se o mě mdloby, ale nešlo mi se do onoho stavu sladké nevědomosti dostat. Bolest byla skutečně velmi intenzivní. Nicméně nakonec to, co mi připadalo neskutečně dlouhé, trvalo jen pár vteřin. Bolest jak rychle přišla, tak zase odešla. Ne sice úplně, ale najednou to bylo mnohem lepší a já se trochu uklidnil. Cítil jsem, jak někdo znovu manipuluje s mým penisem a nakonec mě na něm něco zastudilo a ozvalo se slabé klik, klik. Krátce na to mi někdo vypustil do té chvíle na maximum nafouknutý roubík a sundal kuklu. Když jsem se rozkoukal, uviděl jsem nade mnou stát mou ženu, která se usmívala a hladila mě po vlasech. Dala mi pusu na čelo a uvolnila upevnění hlavy od opěrky křesla. "Tak můžeš se podívat." Povolila mi žena, abych zvedl hlavu a podíval se do svého rozkroku. Málem jsem znovu zabrousil na hranu nebdělého stavu. V mém rozkroku a na mé chloubě byl stříbřitě lesklý pás cudnosti. Mnohem menší než náš plastový. To hlavní ale bylo, že můj penis v něm byl upevněný zámkem, který procházel dírou v mém žaludu. "Teď už nebudu muset řešit nejistotu, jestli se z pásu dostaneš a neuděláš si to bez mého dovolení..." vysvětlila mi má žena a dodala: "Ten pás je z chirurgické oceli a zámek je titanový a nedá se přeřezat." Pak mě znovu políbila. Tentokrát na ústa. "Hezký štědrý večer, miláčku..."
Byl jsem naprosto ohromený. Tohle má žena vždy odmítala a piercing žaludu pro zajištění bezpečnosti pásu nikdy nechtěla. Bylo to to nejúžasnější vánoční překvapení, jaké jsem kdy zažil.