Proměna

bondáž dominantní ženy feminizace otroctví otrocký výcvik submisivní muži

• Autor: Luki D. Napiere

Vracel jsem se v noci z diskotéky. Nechtělo se mi jít pěšky domů, tak jsem zašel ještě na pár piv do baru, který byl jediný otevřený až do rána. Věděl jsem, že tam pracuje pěkná servírka a taky jsem se těšil, až si sednu do tepla. Uvnitř byly jen dva mladé páry. Zamířil jsem ke stolku v rohu místnosti a za chvíli u mne byla servírka. Bohužel mladá měla dnes volno a místo ní tam byla asi čtyřicetiletá žena v krátkých saténových šatech a černých punčochách. Zklamaně jsem povzdechl a objednal pivo. Po chvíli všichni hosté odešli a já tam zbyl sám. Servírka seděla za barem a chvíli si mne prohlížela. Viděla, že nejevím zájem a začala číst noviny.

Po chvíli se ve dveřích objevily dvě ženy. U dveří si sundaly černé kožené pláště a pověsily je na věšák. Zhodnotil jsem je pohledem. Obě již měly hodně nad čtyřicet, ale byly oblečeny, jako kdyby měly dvacet let. Bruneta měla černou koženou minisukni, černé lesklé punčochy a koženou vestu s hlubokým výstřihem. Na nohou měla černé lakované lodičky s jehlovým podpatkem. V rukou držela sportovní tašku. Stejně jako druhá žena měla na rukou černé kožené rukavice. Druhá byla blondýna s vlasy staženými dozadu. Měla oblečené černé kožené šaty na ramínka. Kůže jí sotva zakrývala velký zadek. Ten byl ještě zvýrazněn širokým koženým řemenem utaženým v pase. I ona měla černé punčochy a lodičky. Ženy byly hodně vysoké a blondýna byla navíc hodně při těle a v těsné kůži, která obepínala její tělo vypadala komicky. Nejhorší ale bylo, že obě byly zmalovány jako staré děvky. Asi hledají nějaké zákazníky. Při tom pomyšlení jsem se zasmál. Já bych si o ně neopřel ani kolo.

Ženy vešly dovnitř a rozhlédly se po prázdné hospodě. Uslyšely můj smích a otočily se. Pak si to zamířili ke mně.

Blondýna se mně zeptala čemu se směji. "Co je ti do toho, já se budu smát kdy budu chtít!" odsekl jsem a považoval tím rozhovor za ukončený. Ale blondýna se klidně zeptala, jestli je můj stůl volný. Nevěřil jsem vlastním uším. Co po mně ta baba ještě chce?

"Máš volnou celou hospodu, tak co lezeš za mnou?" odpověděl jsem a objednal si další pivo. "Takže někoho čekáš?" zeptala se. To už jsem nevydržel a řekl: "Okamžitě vypadni, ty stará kurvo, nebo uvidíš!" Zablýsklo se jí v očích. "Toho budeš ještě litovat. Potřebuješ výchovu mladíku!" dodala a sedla k vedlejšímu stolu. Bruneta sedla vedle ní. Pozdravily servírku a objednaly si kávu. Obě seděly čelem ke mně. Sundaly si rukavice a já uviděl jejich dlouhé nalakované nehty. Blondýna použila sytě červený lak, zatímco bruneta měla nehty úplně černé. Zakroutil jsem nechápavě hlavou. Babky se chtějí líbit, pomyslel jsem si a pobaveně se ušklíbl. Obě se na mne ostře podívaly.

Po chvíli se blondýna zvedla a odešla na záchod. Bruneta seděla čelem ke mně a stále se na mne dívala. Nechtěl jsem způsobit další roztržku, a tak jsem si toho nevšímal a díval se do sklenice. Blondýna se vrátila a zastavila se u baru, kde si chvíli povídala se servírkou, ale o čem tomu jsem nerozuměl. Servírka přikývla a blondýna si šla opět sednout. Spolu se svou přítelkyní kritizovaly dnešní mládež, jejich výchovu a podobné kecy. Servírka mi přinesla další pivo. Začal jsem ho pít a podíval se na hodinky. Byly tři ráno a autobus jel až v pět. No nějak to tu musím vydržet, všechny hospody v okolí jsou dávno zavřené a venku mrznout nebudu.

Dopil jsem a zjistil, že skoro usínám. Odešel jsem tedy na záchod, kde jsem se opláchl studenou vodou. Trochu jsem se probral, ale zároveň jsem zjistil, že se mi motá hlava a bylo mi nějak divně. Co se děje? Vždyť jsem toho moc nevypil. Dám si kafe, posedím a v pět vypadnu domů. Kdyby alespoň odešly ty ženské. Zamířil jsem ke svému stolu, na kterém již stálo další pivo. No kafe bude muset počkat. Servírka se s ženami bavila jako by se už znaly dávno, ale když mě viděla zamířila opět k baru. Sedl jsem si a všiml si, že ženy již mají v rukou sklenice s vínem. Popíjel jsem a po chvíli jsem opět začal usínat. Probudil mne hlas blondýny: "Hej, mladíku, tady není noclehárna." "Nech mně být a starej se o sebe!" odpověděl jsem. Podíval jsem se na hodinky. Za půl hodiny jede autobus. Dopil jsem pivo, zaplatil a začal si oblékat bundu. Málem jsem spadl, jak jsem se prudce postavil. "Když se nám omluvíš, tak tě možná necháme odejít. Jinak budeš muset jít s námi na výchovu!" řekla blondýna.

"Co to kecáš," odpověděl jsem nechápavě. Ženy se postavily a zastoupily mi cestu. "Uhněte, krávy!" Vykřikl jsem na ně, ale zůstaly stát na místě. Teď jsem viděl, že jsou skoro o hlavu větší než já. No ale prát se snad nebudeme. "Půjdeš s námi dobrovolně, nebo tě máme přinutit?!" Zeptala se bruneta. "Běž do prdele!" Odpověděl jsem a namířil si to mezi ně. Bruneta ustoupila a když jsem šel kolem ní, tak mě prudce kopla kolenem mezi nohy. Vykřikl jsem bolestí a spadl na zem.

"Drž hubu! Varovala jsem tě. Teď půjdeš s námi na převýchovu, ty malej hajzlíku!" řvala na mně blondýna. Podíval jsem se směrem ke dveřím a uviděl jsem servírku jak je zamyká. Zmocnila se mne panika. Zkusil jsem se postavit, ale měl jsem takovou závrať, že jsem zase spadl na zem. Nohy jsem měl jako s olova a připadal jsem si strašně slabý.

Servírka přišla k nám. "Tak už to začíná působit, holky!" řekla. "Takový chlap a stačí jedna rána a je náš." Pochopil jsem, že byla s nimi domluvená a dala mi do piva nějaké prášky. To, co jsem považoval za opilost, bylo působení drogy na mé tělo.

"Pro jistotu si ho trochu spoutáme, než ho odvedeme," řekla blondýna a otevřela tašku, ze které začala vytahovat nějaké provazy a řetězy. Vůbec jsem nechápal, co se děje. Ony si snad myslí, že se nechám svázat a odvést ženami. Vážím skoro metrák a ony mne chtějí chytit jak malého kluka. Sebral jsem všechny síly a prudce vstal. Překonal jsem závrať a proklouzl kolem překvapených žen ke dveřím. Bohužel jsem zapomněl, že jsou zamčené. Zuřivě jsem zalomcoval klikou. Ženy se vzpamatovaly z překvapení a rozběhly se ke mně. Ubránil jsem se útoku servírky, ale bruneta mne složila prudkým kopancem do koulí. Spadl jsem na břicho a zkoušel se postavit, ale to již následovaly další kopance. Cítil jsem jak mi bruneta skočila na záda a přitiskla mne k zemi. Vzápětí mi zkroutila pravou ruku za záda a ještě ji přiklekla kolenem. Měla velkou sílu a moje oslabené tělo se nebylo schopno ubránit. Navíc jí okamžitě pomohla servírka, která se zmocnila mojí levé ruky. Bránil jsem se ze všech sil, ale ženy mi kroutily ruce za zády. Tlačily mě je nahoru takovou silou, že mi skoro vyskočily z kloubů. Rameny mi projížděla prudká bolest. Moje ruce byly znehybněny a navíc jsem byl přitisknutý k zemi. Otočil jsem hlavu a viděl blondýnu s provazy a policejními pouty v rukou, jak se k nám klidně blíží. "Říkala jsem ti, že toho budeš litovat. Teď si s tebou pohrajeme," sdělila mi s úsměvem.

Ony mne chtějí opravdu svázat! A co se mnou bude potom jsem nechtěl ani domyslet.

Zuřivě jsem se začal bránit, ale ženy byly příliš těžké, abych se z pod nich dostal. Kopal jsem nohama, ale nemělo to žádný význam. Začal jsem tedy křičet o pomoc, ale okamžitě mi dvě ruce zacpaly pusu a moje tlumené hučení nemohlo být ven slyšet.

"Ale snad si nemyslíš, že tě někdo uslyší a pomůže ti. Mohl jsi se omluvit nebo jít s námi dobrovolně a bylo by všechno jednoduší. Takže dostaneš roubík. Otevři hubu, ty hajzle!" řekla blondýna a mezitím si stáhla z pod šatů červené krajkové kalhotky a klekla si ke mně. Snad mi je opravdu nechce dát do úst. To se jí nesmí podařit. Sevřel jsem čelisti, ale to již mi jedna ruka sevřela nos. Snažil jsem se zadržet dech. Dlouho jsem to nevydržel. Musel jsem se nadechnout a blondýna toho okamžitě využila k zasunutí kalhotek do úst. Nacpala mi je tak hluboko, až jsem se začal dusit. Pak vytáhla širokou černou náplast a přelepila mi ústa a ještě dvakrát obtočila kolem hlavy. "Teď už bude držet hubu. Ty kalhotky jsem měla na sobě celý den, takže teď jistě krásně voní a chutnají. Je to můj dárek pro tebe. Snad sis nemyslel, že nám utečeš. Ještě si tě znehybníme a můžeme jít." Vzala do ruky kovová pouta a zacvakla mi je kolem levého zápěstí. Věděl jsem, že jestli se jim podaří spoutat mi ruce za zády, budou mé šance minimální. Zuřivě jsem sebou házel, ale neměl jsem naději. Čtyři ruce chytily mou pravou a přitáhly k levé. Ozvalo se cvaknutí a mé ruce byly znehybněny. Zkusil jsem trhnout rukama, ale pouta se mi bolestivě zařezala do zápěstí. "Není to moc těsné?" zeptala se posměšně blondýna a dotáhla pouta na maximum. Pak mi sedla na nohy, kterými jsem se snažil kopat. Teď jsem už nemohl zabránit věcem příštím. Ženy vzaly provazy a spoutaly mi ještě nohy v kotnících a ruce v loktech. Ruce mi navíc přivázaly k tělu takže jsem se nemohl ani hnout. Bruneta mne pomalu prohledala. Když zjistila, že u sebe vůbec nic nemám, tak spokojeně vstala. Zasunula mi peněženku, která ležela na stole, do kapsy kalhot a řekla: "Peníze nebudeš potřebovat. Dnes zaplatíš jinak!"

Ženy vstaly a klidně odešly k baru, zatímco jsem se zmítal v poutech ve snaze o osvobození. Provazy se mi zařezávaly čím dál víc do těla. Ženy mne pozorovaly a smály se mé marné snaze. "Teď už je pozdě snažit se o záchranu, zmetku. Naše pouta jsou pevná. Jsi v naší moci a budeš dělat, co ti poručíme," řekla bruneta. Poznal jsem zbytečnost mého počínání a zůstal nehybně ležet na podlaze. Servírka řekla: "Příště toho musím dávat víc, málem nám utekl, hajzl." Blondýna ji uklidnila: "Neměl šanci. Nám ještě nikdo neutekl. Aspoň byla konečně nějaká sranda."

"A ještě bude" dodala bruneta. "No jak pro koho," řekla blondýna a podívala se na mně. Ženy se srdečně zasmály. "Holky připravte mi ho, přece jste mi to slíbily," řekla servírka.

"To víš, že jo, ale pohni si, ať odjedeme ještě dokud je tma," řekla blondýna a vstala ze židle. Co se mnou chtějí dělat? Začala mi stahovat kalhoty a slipy.

"Tak se ukaž, co jsi za fešáka," řekla blondýna. "No nic moc, ještě že ho nemáme na šukání," dodala bruneta. Obě se zasmály a už jsem uviděl servírku držící v ruce nějaký prut. Ženy mne přivázaly ke stolu za krk a nohy. Bránil jsem se, ale neměl jsem žádnou šanci. Pak odešly opět k baru. Teď poznáš, jak chutná rákoska, ty zmetku," zařvala servírka a začala mne švihat přes obnažený zadek. To byla strašná bolest. Křičel jsem, ale roubík vše dokonale pohltil a tlumené hučení ji jen povzbuzovalo v dalším bití. Stoupla si bokem, takže jsem viděl jak si levou ruku strčila pod sukýnku. Já tady umírám bolestí a ona se vzrušuje. Když uviděla slzy v mých očích, byla na vrcholu blaha. Nevím jak dlouho to trvalo, než se udělala. Mně to připadalo jako věčnost. Konečně skončila s výpraskem a odvázala mne od stolu. Myslel jsem, že mi upadne zadek. Ženy mne zvedly a odnesly někam dozadu. Už jsem neměl sílu se ani zmítat. Ocitli jsme se na nějakém dvoře, na kterém stálo černé auto. Snažil jsem ještě volat o pomoc, ale roubík držel pevně. Ženy mne hodily do auta a servírka odešla zpátky do hospody.

Ležel jsem na zadním sedadle. Bruneta sedla za volant a nastartovala. Blondýna vlezla za mnou a skopla mne na podlahu. Pak si sedla a podpatky svých lodiček zabořila do mého nahého zadku. Vykřikl jsem bolestí a blondýna ještě přitlačila. Auto se rozjelo a ženy se mezi sebou klidně bavily, jako by se nic nestalo a já neležel svázaný v jejich autě.

Mezitím jsem měl možnost přemýšlet o své situaci. Nechápal jsem, proč mě unesly a co se mnou hodlají dělat. Nejsem bohatý, takže o výkupné jim asi nepůjde. Ta blondýna říkala něco o výchově. Je možné, že jsem ji urazil, ale přece by mě kvůli tomu nesvázaly a nenacpaly do auta jako chycené zvíře. Stačilo mi, jak mě zmlátila ta servírka. Takový výprask jsem tedy ještě nedostal. Jestli to byl jen začátek, nechci ani pomyslet, co mě čeká teď. Ony se chovaly jako by šlo o normální věc. Asi to nemají v hlavě v pořádku. Vypadá to, že jsem se dostal do rukou nějakých sadistek. Slyšel jsem o nich jako o dominách v erotických salónech, kde jim muži platí, aby mohli dostat výprask bičem. Uvědomil jsem si, že moje únoskyně byly oblečeny v kůži, jako by zrovna vyšly z takového salónu. Nenapadlo mě, že se ve svém volnu baví únosy a mučení mužů, kteří se jim znelíbí. Z jejich chování bylo vidět, že to nedělají poprvé. Můžu jen čekat, co si připravily pro mně, protože na útěk zatím nebylo ani pomyšlení.

Asi po půl hodině začalo auto zastavovat. Po celou dobu jízdy se blondýna bavila tím, že mi jehlovými podpatky rozdírala můj zbičovaný zadek. Musím využít první možnost k útěku, než mě ty šílené ženské někam zamknou a umučí. Zatím jsem byl stále pevně svázán a v ústech jsem měl špinavé kalhotky, jejichž výměšky se mísily s mými slinami a já je musel polykat, abych se neudusil. Bruneta otevřela zadní dveře a ženy mne vyvlekly ven. Dopadl jsem na betonový dvůr a čekal co bude dál. Byla stále ještě tma a viděl jsem jen vysokou zeď. Vzadu musí být brána, která snad bude ještě otevřená. Rozhodl jsem se, že budu předstírat mdloby a ve vhodném okamžiku se pokusím o útěk. Blondýna mne rozvázala nohy v kotnících, ale stále jsem měl ještě spoutané nohy v kolenou.

"Vstávej, ty šmejde! Už jsme doma a my tě nosit nebudeme!" zařvala na mně. Nereagoval jsem a tak mě prudce lodičkou kopla do boku. Vydržel jsem to a ani se nepohnul. Následoval další kopanec. "Tys mě neslyšel? Co to na nás zkoušíš?! Tady jsi v našem světě a budeš poslouchat. A nemysli si, že nám utečeš!" řvala na mně. Mezitím mě otočila na záda a rukou mi zajela mezi nohy. Prudce mi stiskla koule a začala mě za ně zvedat. Byla to strašná bolest a já se musel pokusit zvednout, nebo by mi je snad utrhla. Bruneta mi chytila ruce v loktech a pomohla mi na nohy. "No vidíš, jak umíš poslouchat," pochválila mě blondýna a vzápětí mi dala facku. Bruneta mě zezadu držela, takže jsem nemohl uhnout. Následovala další série facek, do které řvala: "Já tě naučím poslouchat to si zapamatuj."

Pak sebrala něco v autě a otáčela se ke mně. Viděl jsem, že je to silný provaz, na jehož konci se houpal obojek. Jestli mi to nasadí na krk, tak už neuteču. Nohy mám svázané nad koleny, ale musím to zkusit než bude pozdě. Blondýna se ještě otočila zpět k autu. Využil jsem toho, že mě bruneta nedrží tak pevně a nadskočil jsem. Tím jsem jí dopadl na nohy. Vykřikla překvapením a pustila mě. Chtěl jsem se rozběhnout, ale mohl jsem dělat jen malé kroky, tak jsem málem upadl. Naštěstí jsem to ustál a namířil jsem směrem k bráně. Ta byla otevřená a já jí proběhl tak rychle, co mi jen pouta dovolovala." Okamžitě se vrať, ty zmetku!" řvaly na mně ženy. Za branou byla cesta, po které jsme přijeli, a okolo ní stromy, zřejmě les. Zůstal jsem chvíli nerozhodně stát a uviděl jsem za sebou dvě světla z baterek. Ty mrchy jsou připraveny opravdu na všechno. Zabočil jsem tedy doleva a prodíral se mezi stromy. V poutech a potmě to nebyla žádná legrace, ale nic jiného mi nezbývalo.

Najednou jsem šlápl levou nohou do díry. Byla malá, ale stačilo to k tomu, abych upadl. Chtěl jsem se rychle postavit, ale s hrůzou jsem zjistil, že to nedokážu. Zkusil jsem to znovu, ale nešlo to. Kdybych se mohl opřít o lokty, tak to zvládnu, ale lokty jsem měl spojené u sebe a ještě přivázané k tělu. To už jsem ale uviděl světla, která se blížila mým směrem. Takže viděly kam utíkám a šly najisto. Odkulil jsem se za strom a snažil jsem se ukrýt. Snad mě minou a pak se mi odtud podaří nějak dostat. "Ozvi se, nemáš šanci a stejně si tě najdeme. Pak to bude daleko horší!" Slyšel jsem blondýnu asi deset metrů od sebe. Stočil jsem se do klubíčka a ani nedýchal. Ve chvíli, kdy jsem myslel, že mě už minou, na mně dopadl paprsek světla. "Tak konec srandy, zmetku. Od teď něco zažiješ!" řekla bruneta a zavolala přítelkyni.

Pokusil jsem se vstát, ale marně. Z posledních sil jsem volal o pomoc, ale roubík vše spolehlivě zadusil. Odpovědí žen bylo několik kopanců a smích. Blondýna mi chtěla pomoct na nohy, ale bruneta ji zadržela a řekla: "Dostala jsem skvělý nápad. Přivážeme ho ke stromu a až se vyspíme, tak si ho tu vyzvedneme. Je už pěkná zima, to ho odnaučí utíkat. Zítra ho za tu drzost pořádně potrestáme!"

"Dobrý nápad!" souhlasila blondýna. "Nemysli si, že tě tady někdo najde a pomůže ti. Tohle je samota vzdálená kilometry od nejbližší vesnice." Pak mi na krk připnula obojek, který utáhla a zajistila zámkem. Provaz od obojku vytáhla nahoru a zajistila. Bruneta mi mezitím pomohla posadit a přirazila zády ke stromu. Kolem těla mi omotala provaz a tím mne připoutala ke kmeni. "Tak si to užij, zmetku," řekla blondýna a přidala několik facek. "Jestli se ti podaří se rozvázat, tak jdi na sever. Budeme tam na tebe čekat!" zasmála se blondýna. Pak už jsem jen viděl, jak se smíchem odcházejí. Po chvíli marného zmítaní jsem usnul vysílením, i přes narůstající chlad.

Když jsem se probudil, byla mi hrozná zima. Chtěl jsem se pohnout, ale pouta mi v tom zabránila. Výkřik zdusil roubík. S hrůzou jsem si začal vybavovat události minulé noci. To nebyl zlý sen, ale ještě horší skutečnost. Ty novodobé amazonky mě pěkně zřídily. Hlava mě ještě trochu bolela odeznívajícím působením drogy s alkoholem, ale vzpomněl jsem si na všechno. Zato zadek mě strašně pálil a já byl nucen na něm sedět. Také jsem měl naražené boky od kopanců. No snad nemám nic zlomeného. Uvědomil jsem si, co mám v ústech, a málem se pozvracel. Mít několik hodin roubík z použitých kalhotek je něco hrozného. Klepal jsem se zimou a přemýšlel, jak se osvobodit. Zkusil jsem jazykem vytlačit kalhotky, ale náplast držela pevně. Tak to nepůjde stejně by mě tady nikdo neslyšel. Musím se dostat z pout, než si pro mně přijdou.

Bruneta mne přivázala ke stromu a provaz utáhla pevně, takže se mi zadíral do břicha a hrudníku. Přitiskl jsem se ke stromu a pak zatlačil ze všech sil dopředu ve snaze provaz roztrhnout. Výsledkem bylo, že se mi zařezal ještě hlouběji do těla.

Nevím, jaké uzly ty sadistky používají, ale když se snažím z jejich pout dostat, utáhnou se ještě daleko víc. Ruce mám spoutány kovovými pouty, takže tam je to zbytečné zkoušet. Nohy mám sice spoutané jen nad koleny, ale to mi moc nepomůže. Po několika pokusech o osvobození jsem to vzdal. Uvědomil jsem si, co se bude dít, až se ženy vrátí a roztřásl jsem se strachy. Za chvíli mě odvedou k sobě do domu a já s tím nemohu nic dělat. Při vzpomínce, že jsem teď mohl spát doma v teple, jsem se rozbrečel.

Najednou jsem zaslechl nějaký vzdálený zvuk. Poslouchal jsem odkud přichází a uviděl jsem postavu, jak utíká mezi stromy. Napřed jsem myslel, že to jsou moje únoskyně, ale byla sama. Teď jsem již viděl, že je to žena, ale menší a mladší než ty hrozné ženy. Mám štěstí! Jsem zachráněn. Pomůže mi se odsud dostat, a pak si to s těmi sadistkami vyřídím. Půjdou do vězení, kam patří, aby se taková situace už nemohla nikdy opakovat. Žena byla asi třicet metrů ode mne. Volal jsem na ni, ale neslyšela. Roubík dokonale těsnil. Musí se víc přiblížit. Kdyby se sem podívala! Ale ona se dívala přímo před sebe. Jestli poběží stále rovně, mine mne asi o deset metrů. Zmocnila se mne naprostá panika. Přece nemohu mít takovou smůlu. Řval jsem do roubíku ze všech sil. Snad mne uslyší. Žena byla asi deset metrů ode mne. Zoufale jsem křičel, zmítal se v poutech a kopal nohama do země. Konečně! Zastavila se a dívala se kolem sebe. Uviděla mě a překvapeně zůstala stát. "Pomoc!" křičel jsem do roubíku. Rozběhla se ke mně. Zastavila se u stromu a strhla mi náplast z úst. Šlo to dost těžko, ale rád jsem to vydržel. Vyplivl jsem kalhotky z úst a lapal po dechu. "Co se vám stalo?" zeptala se. "Prosím, rozvažte mne. Mohou přijít každou chvíli!" vykřikl jsem.

"Kdo může přijít?" ptala se znovu." Potom vám všechno řeknu, ale teď mi odtud pomozte, prosím. Nemáme moc času. Pomozte mi!" řekl jsem zoufale. Konečně mne začala osvobozovat. Odvázala provaz od obojku. Pak šla za mně. Po chvíli řekla: "Ten uzel je moc utažený. Potřebuji nějaký nůž. Zaběhnu si domů a za chvíli jsem zpátky."

"To ne, nenechávejte mě tady, prosím!" řekl jsem plačky. "Můžu zkusit použít sponu do vlasů," napadlo ženu. Opět šla za mne. Asi po minutě snažení jsem cítil, jak provaz povolil. Odmotala jej ze mne a pak mi rozvázala provaz nad koleny. Pomohla mi se postavit. Pak uviděla můj obnažený zadek, který byl červený od rákosky servírky. Viděl jsem, že se mne chce na to zeptat a předešel jsem ji: "Rychle, pak vám všechno řeknu." Natáhla na mně slipy a kalhoty. Protáhl jsem si nohy. Podařilo se jí povolit i lokty a provaz připevňující ruce k tělu. Stále jsem měl na rukou ocelová pouta a na krku obojek. Ale s tím teď nic neudělá.

"Děkuji. Musíme rychle zmizet. Jak daleko je nějaká vesnice?" zeptal jsem se.

"Asi pět kilometrů, ale já mám chatu ani ne kilometr odtud. Zavedu vás tam. Najíte se, ohřejete a pak pojedeme do nemocnice. Snad se mi podaří sundat i tohle. Mám tam nějaké nářadí," odpověděla. Vykročily jsme tedy směrem k její chatě. Cestou jsem jí řekl svůj příběh. Napřed nechtěla věřit, že mě unesly a svázaly dvě ženy.

"Vím, že to vypadá neuvěřitelně. Ale byl jsem omámený nějakou drogou a ony byly hodně vysoké a silné. Mám velkou sílu, chodím pravidelně do posilovny, ale neměl jsem žádnou šanci. Navíc jim pomohla ta servírka, která mě pak tak zřídila," připomenul jsem jí. Pokývala hlavou a už se mě nevyptávala. Konečně jsem si ji mohl lépe prohlédnout. Bylo jí asi třicet, černé vlasy, pěkná postava, sportovní typ. Na sobě měla elasťáky a lehkou bundu. Přece jen mám dnes štěstí.

"Věděla jsem, že v tom domě někdo bydlí, ale nevěděla jsem kdo. Přes ty vysoké zdi není nic vidět a brána je vždy zavřená. Občas jsem tam viděla přijíždět černé auto. Jezdím sem jen dvakrát za měsíc na víkendy. Vlastně máte štěstí, že jsem tentokrát přijela už v pátek."

Vzpomněl jsem si na blondýnu, jak říkala že mně tam nikdo nenajde. Zapomněla na svou vzdálenou sousedku a její zálibu v běhání. Kdyby ale přijela jako vždy až v sobotu nebo kdyby mě odvedly hned do domu, byl bych ztracen. Přece jen chyba v jejich dokonalém plánu. Smůla holky. Za mřížemi budete vy a ne já. Mezitím jsme došli k chatě. Žena odemkla a pozvala mě dál.

Posadil jsem se na židli a žena mi přinesla ve sklenici vodu a pomohla mi se napít. Měl jsem hroznou žízeň, a tak jsem ji okamžitě vypil. Uložila mne do postele a přikryla dekou. "Udělám čaj a mám tu i něco na zahřátí," řekla a ukázala na sklenici s rumem. "Určitě máte taky hlad."

Přikývl jsem a zeptal se: "Můžete prosím něco udělat s těmi pouty? Dost to bolí."

"Přinesu nějaké kleště, mimochodem, jmenuji se Monika a budeme si tykat, ne?" Samozřejmě jsem souhlasil a hned se také představil. Odešla a já se spokojeně zavrtal do deky. Podíval jsem se na hodiny, které visely na zdi. Bylo dvanáct. Ženské mě už možná hledají. No ty se budou divit. Monika se vrátila s hasákem v ruce. Lehl jsem si na břicho a ona se snažila rozdělat pouta.

Po chvíli řekla: "To nepůjde. Půjdeš se mnou do sklepa a zkusíme to dát do svěráku." Souhlasil jsem a vstal z postele. Ukázala poklop, pod kterým byly schody dolů." Neboj se, podržím tě, abys nespadl," řekla. Sestoupili jsme tedy po schodech. Dole byla tma a Monika řekla: "Chvilku počkej, hned rozsvítím." Místnost ozářila velká žárovka visící ze stropu. Zůstal jsem překvapeně stát. Sklep byl zařízen jako středověká mučírna. Viděl jsem háky, řetězy a různé mučící nástroje. Ostatně mnoho času na rozhlížení jsem neměl.

"Co to má..." blekotal jsem zmateně a otáčel se k Monice, která byla někde za mnou. Koutkem oka jsem zahlédl, jak něco letí vzduchem. Byla to těžká síť, kterou na mně ta mrcha hodila. Chtěl jsem uhnout, ale už bylo pozdě. Síť mi omotala tělo a Monika zatáhla za provaz, který vedl po obvodu sítě. Prudkým stažením se mi omotal kolem kotníků a zároveň mi podtrhl nohy. Protože jsem měl ruce spoutány za zády byl pád hodně bolestivý. Monika se začala smát a táhla mě za nohy ke kladce uprostřed místnosti. Konečně jsem se vzpamatoval z prvotního překvapení a snažil se bránit. Mrskal jsem se bezmocně v síti a Monika mě dotáhla pod kladku, klekla mi na nohy a připevnila ke kotníkům nějaké kožené popruhy, které zajistila zámkem. Rozkřičel jsem se: "Co to děláš? Pusť mě, ty děvko!" Odpovědí mi byl jen její smích. Nechápal jsem, jak se ta hodná holka, která mě před chvílí osvobodila, najednou změnila.

Zatáhla za jeden konec řetězu a moje nohy se dostaly nahoru. Pokračovala a lehce mě pomocí kladky vytáhla, takže jsem visel hlavou dolů, asi půl metru nad podlahou. Zasypal jsem ji nadávkami a zalykal se vztekem a beznadějí. Sundala ze mně síť a zařvala: "Drž hubu. Ještě slovo a dostaneš roubík. A pořádný. Ne nějaké kalhotky zajištěné náplastí."

Ukázala na velkou červenou kouli uprostřed koženého řemínku. " Chceš to vyzkoušet?" zeptala se už klidně. Otřásl jsem se představou, že mi tu hroznou věc nacpe do pusy. Nevěděl jsem, jestli mohu mluvit, a tak jsem jen zavrtěl hlavou.

Spokojeně pokračovala: "Tak je to správně. Budeš mluvit jen když ti to dovolím. Situace se trochu změnila, chlapečku. No myslím, že jsi na to už přišel sám. Takže jen v rychlosti. Já jsem Madam Monika a do večera jsem tvá vychovatelka. Pak tě odevzdám do něžných rukou tvých paní, které si tě včera vybraly a vzaly na výchovu. Jsem profesionální domina, jestli víš co to znamená. U tebe udělám změnu. Nic za dnešní lekci nepožaduji. Máš z toho jistě radost. Tvoje paní to dělají jen pro zábavu. Ne, že by nebyly dobře placeny. To jsou, ale jinak než si myslíš. To ti ovšem vysvětlí samy. Já jsem jejich velká obdivovatelka a se zájmem sleduji jejich projekt. Dnes ráno mi volaly, že mají nového zajatce svázaného v lese. Prý jsi chtěl utéct. Navrhly mi svůj plán. Nadšeně jsem souhlasila. Zahrála jsem si na osvoboditelku ubohého chlapce, kterého unesly ženy. Musím ti říct, že jsi mi poskytl spoustu zábavy. Trápila jsem tě tím, že jsem tě neviděla, pak jsem ti pomohla a ty jsi mi ještě nadšeně děkoval. Dokonce sis snad myslel, že si se mnou pěkně zašukáš a pojedeš domů. No to jsem tě asi zklamala. Místo toho, abys odtud rychle utíkal, tak jsi mi vlezl přímo do mučírny." Zazmítal jsem se v poutech. Usmála se a hovořila dál: "Mohu tě uklidnit. I kdyby tě nějakým zázrakem napadlo, že je to past, stejně bys mi neutekl. Se svázanýma rukama a s obojkem na krku proti mně nemáš žádnou šanci. Takže to byla hra s jasným výsledkem. Teď se půjdu převléknout a trochu si spolu pohrajeme. Tvé nové paní se mezitím vyspí a večer si tě vyzvednou. Musíš pochopit, že odtud není úniku. Za tvůj trapný pokus o útěk, při kterém byla tvá paní dokonce zraněna, budeš tvrdě potrestán. Ujišťuji tě, že tě příště taková hloupost už nenapadne. Až se vrátím, tak ti předvedu jen malou ukázku toho, co tě čeká u tvých nových paní!"

Chtěla už odejít, ale pak ještě dodala: "Málem bych zapomněla. Jestli máš u sebe nějaké věci, tak mi je teď odevzdej. Už je nebudeš potřebovat. Tvoje paní jen zkontrolovaly, jestli nemáš nůž nebo podobnou hloupost." Nemohl jsem jí zabránit v prohledání a vytažení peněženky ze zadní kapsy kalhot. Nic kromě ní a kapesníku jsem u sebe neměl. Klíče od domu zůstaly v bundě, která je zřejmě v autě. Monika se podívala do peněženky a spokojeně se usmála a dodala: "Moc tu toho nemáš, ale tvoje občanka se bude hodit." Neodvážil jsem se odporovat. "Á, ročník 79, to je dobré," řekla spokojeně. Odešla a nechala mě tam viset. Krev se mi hrnula do hlavy a udělalo se mi špatně. Po chvíli se mi trochu ulevilo a mohl jsem si prohlédnout zařízení místnosti. Byla čtvercová, všude po stěnách visely biče různých tvarů a velikostí, řetězy a provazy. Já jsem visel na jedné z kladek a vedle mně byla klec s masivními mřížemi. Dále jsem poznal kládu a skřipec, které jsem kdysi viděl na středověkém hradě. U ostatního zařízení jsem nevěděl funkci, ale asi to nebude nic příjemného. Uvědomoval jsem si bezvýchodnost své situace. Další příležitost k útěku se naskytne až při převozu zpět do domu. Pokud tedy budu moci ještě chodit. Kdybych alespoň věděl, kde jsem! Z města jsme sem jeli asi půl hodiny. Mohlo to být i mnohem déle. V poutech pod nohama ženy, která vám drásá zmlácný zadek, se špatně odhaduje doba jízdy. Když vyjdu z mého odhadu a do vesnice je to opravdu pět kilometrů, tak cesta lesem zabrala asi deset minut. Do města to bude dalších patnáct kilometrů. Takže jsem přibližně dvacet kilometrů od místa únosu. Samozřejmě nevím, kterým směrem. Ale i kdybych přesně věděl, kde jsem, tak je mi to teď stejně k ničemu. Mou poslední nadějí byli rodiče, kteří snad nejpozději večer zavolají policii. Řekl jsem jim totiž, že budu v poledne doma. V té hospodě byli zpočátku další čtyři lidé, ale kdoví jestli si mě vůbec všimli. Každopádně se spoluprácí servírky počítat nemohu. Ta mrcha policajtům nakecá cokoli a ještě si na to sežene svědky. Na místě únosu asi žádné moje věci nezůstaly, pokud ano, tak je ty děvky určitě odstranily. Byla to ale má poslední naděje.

Asi po půlhodině se má věznitelka vrátila. Vypadala úplně jinak než při našem prvním setkání. Její tělo obepínal zřejmě latexový obleček černé barvy. Vypadal jako jednodílné plavky s dlouhými rukávy a hlubokým výstřihem, který odhaloval její poprsí. Měla černé kožené boty s vysokým podpatkem, které jí sahaly až nad kolena. A měla černé punčochy. Na rukou měla černé rukavice a držela jezdecký bičík. Vyzývavě si s ním tleskala o botu a přistoupila ke mně. Roztřásl jsem se strachy před představou, co bude následovat. Viděla můj strach a rozesmála se. Ústa měla nalíčena temnou, skoro černou rtěnkou. Dojem ještě umocňovaly černé vlasy stažené do drdolu a černé stíny jejích očních víček. Ve světle žárovky vypadala hrůzostrašně.

S úsměvem mi sdělila: "Tak jsem si pokecala s tvou matkou a vysvětlila jí, že teď nebudeš nějaký čas doma. Nevadí ti, že jsem se představila jako tvoje přítelkyně? Nechceš přece, aby tě hledali policajti. Stejně by to byla zbytečná práce." Zasmála se a pokračovala: "Mohu tě uklidnit. Nikdo nebude mít obavu kde jsi. To je přece skvělá zpráva! Můžeš se soustředit jen na tvou proměnu v otroka. Nebudu brát potěšení ze zkrocení nového zajatce tvým paním, takže tě jen potrestám za tvůj útěk, pokud se to dá tak nazvat." Opět se zasmála, když jsem nevydržel a vykřikl hrůzou nad její zprávou. Zkusil jsem ji obměkčit a vyhrkl plačky: "Rodiče zaplatí, cokoli budete chtít. Pusťte mě domů než přijdou ty sadistky. Přísahám, že to nebudu nikde hlásit. Jen mi dovolte odejít, prosím!" Začala se smát hrozným smíchem, při kterém mi přejížděl mráz po zádech. Pak mě chytla jednou rukou za vlasy a zařvala: "Drž hubu! Budeš mluvit jen pokud to dovolím. Co to na mně zkoušíš? Myslíš, že nám jde o výkupné a jsem hodná holka, která tě nechá jít a bude doufat, že ji nikde nepráskneš? Tak to ses přepočítal, chlapečku."

Pak mi začala rozepínat košili. Snažil jsem se uhnout, ale ona mi koleny sevřela hlavu a košili ze mně strhla. Teď jsem byl do půl pasu nahý a vystavený pohledům mé mučitelky." Opravdu máš velký hrudník. Musí to být pro tebe hrozná potupa nechat se zajmout slabými ženami. O to větší zábavu nám poskytneš. K čemu jsou ti svaly v poutech?" zasmála se a přejela mi rukou přes břicho. "Uvidíme, jak jsi na tom s břišními svaly," dodala a švihla mě bičíkem přes břicho. Projela mnou prudká bolest a zařval jsem. "Co řveš? Ještě jsem nezačala," řekla s údivem. "Můžeš křičet, jak chceš. Nemusím ti snad připomínat, že tě tu nikdo neuslyší. Křik bezmocných zajatců mě povzbuzuje ve spravedlivém trestu. Až mě přestane bavit tě poslouchat, tak dostaneš roubík, který tě rychle a spolehlivě umlčí," řekla výsměšně.

Nedopřeji jí radost z mého křiku, a tak jsem při dalších tvrdých ranách jen sykal bolestí. "Pán si hraje na hrdinu," zasmála se. "Z toho tě rychle vyléčím." Položila bičík a vzala do rukou dvě svorky, podobné těm na záclony. Jednou rukou vytáhla a zakroutila mou levou prsní bradavku. Druhou rukou na ni připnula jednu svorku. Byla to strašná bolest a já zařval.

Ostré zuby svorky projely jemnou kůží. "No vidíš, jak umíš pěkně křičet. Tohle vždycky zabere," řekla spokojeně a provedla to samé s druhou bradavkou. "Mohu tě ujistit, že to bude daleko horší, až použiji tohle," řekla a ukázala na množství malých závaží. Co s tím chce proboha dělat?! Na vysvětlení jsem nemusel dlouho čekat. Vzala závaží a pověsila po jednom na každou ze svorek. Tím se bolest ještě znásobila, protože závaží, která mi teď visela před očima, táhla bradavky dolů. Řval jsem tou strašnou bolestí, ale ona vzala bičík a pokračovala s výpraskem mého břicha. Dávala si na každé ráně záležet a na břiše mi nasakovaly rudé pruhy.

Najednou přestala a otočila se. Viděl jsem další dvě závaží v její ruce. Okamžitě mi je připnula a uchopila bičík. Řval jsem ještě než dopadla rána. Tentokrát si za cíl svých ran vybrala hrudník. Asi desátá rána dopadla na bradavku a rozhoupala závaží. Myslel jsem, že se pomátnu bolestí. Další rány rychle následovaly opět na bradavky. Přes slzy jsem neviděl a už jsem nemohl ani křičet. Po době, která se mi zdála být nekonečnou, bičování ustalo a já byl stažen na zem. Bezvládně jsem zůstal ležet. Cítil jsem jak mi odepíná svorky a odemyká pouta na nohou." Tak se přesuneme. Pomalu mě to přestává bavit. Zvedni se na kolena," sdělila mi a kopla mne do boku. Zkoušel jsem se postavit, ale byl jsem tak vyčerpán jejím mučením, že jsem to nedokázal. "No tak, bude to?" řekla netrpělivě a přidala další kopance. Konečně jsem to dokázal. Na odpor nebylo ani pomyšlení. Hlava mne strašně bolela po té dlouhé době strávené vzhůru nohama a já bezmyšlenkovitě plnil její rozkazy, které jsem slyšel jakoby z velké dálky.

Vzala do ruky provaz od obojku. "Mimochodem znáš jeho funkci, zajatče?" zeptala se, když jsem se trochu vzpamatoval. Zavrtěl jsem hlavou. Prudce škubla provazem. Obojek se okamžitě pevně utáhl. Cítil jsem nějaké kovové výstupky po celém vnitřním obvodu, které bolestivě sevřely krk. Současně se prudce stáhla nějaká struna a zařezala se mi do krku. Měl jsem dojem, že se udusím. Konečně povolila sevření. "Už rozumíš?" zeptala se vyzývavě. Kýval jsem horlivě hlavou a lapal po dechu. "Po kolenou sem!" poručila.

Byl jsem naprosto ponížený a plazil se po podlaze jako pes. Po dalším použití obojku jsem opravdu netoužil. Nohy jsem sice měl volné, ale stejně jsem byl naprosto bezmocný, pokud mám tu věc na krku. Navíc v mém stavu by mne jistě lehce přemohla, i kdybych neměl žádná pouta. Musel jsem si stoupnout k něčemu, co připomínalo kozu na řezání dřeva s provazy u jejích nohou. " Předkloň se přes to!" nařídila. Udělal jsem co chtěla a ona mne ke koze přivázala v pase, za nohy a na druhé straně za vodítko. Pak mi stáhla kalhoty a slipy ke kolenům. Tleskla mne rukou přes zadek. Zakňučel jsem bolestí a ona se zasmála. Pochválila dobrou práci servírky a odešla někam dozadu.

Po chvíli mi zadkem projela strašná bolest. Přišla ke mně a ukázala mi asi dvoumetrový bič, který byl původcem té strašné bolesti. Ona mne tím chce bičovat přes můj oteklý zadek! Třásl jsem se a prosil o milost. "Ale, snad se nebojíš. Už tě přešla odvaha? To jsi ještě nic nezažil! Porušil jsi můj zákaz mluvení, proto dostaneš roubík." rozhodla a cpala mi do úst velkou rudou kouli. " Otevři pořádně hubu, nebo ti mám pomoct?!" řekla varovně. Nemá smysl ji ještě víc provokovat. Otevřel jsem tedy pusu a ona mi tam vecpala tu kouli, od níž vedly dva řemínky, které mi spojila pomocí přezky za hlavou. V první chvíli jsem myslel, že se udusím, ale pak se mi přece jen povedlo přes roubík dýchat. "Tak jak se ti to líbí?" zeptala se a ustoupila dozadu.

Na zadek mi začaly dopadat rány. Bolelo to daleko víc než rákoskou. Každou ránu nechala obtočit okolo mého zadku a pak do toho samého místa zamířila druhou v rychlém sledu. Počkala a znovu udeřila na jiném místě. Řval jsem bolestí, ale velký roubík těsnil dokonale, takže se ozývalo jen tiché hučení. Omdlel jsem bolestí, ale probudil mne proud studené vody. Zvedl jsem hlavu a viděl ji s hadicí v ruce. "Přece bys to nechtěl zaspat! Musíš být při vědomí a zapamatovat si, že utíkat se nesmí," křičela radostně a zamířila proud vody na můj zadek.

Mlátil jsem sebou v poutech jako smyslů zbavený. "No to už je lepší. Vidím, že je ti zima. Neboj se, já už tě zahřeju", řekla spokojeně. Odložila hadici a vzala do ruky bič. To se opakovalo ještě třikrát, než mě konečně přestala bít a odvázala mě od kozy. Probrala mne proudem ledové vody a řekla: "To by stačilo. Za chvíli tu budou tvé paní, takže tě nechám soustředit na další vystoupení už v jejich domě."

Sundala ze mně kalhoty, slipy i boty, takže jsem před ní ležel úplně nahý. "Tohle už nebudeš potřebovat," řekla a hodila mé věci do koše. Musel jsem se po kolenou doplazit do klece, kterou zamkla velkým zámkem. Vodítko přivázala někam dozadu. "Máš štěstí, že mám nějakou práci ve městě, takže tě tu nechám samotného. Za dvě hodiny si tě paní vyzvednou. Doufám, že tě už přešly myšlenky na útěk! Příště by to bylo mnohem horší!" dodala výhrůžně a ze smíchem odešla. Slyšel jsem, jak zapadl poklop, a rachocení klíčů v zámku. Po chvíli jsem zaslechl startování auta. Zvuk zmizel v dálce a já tu zůstal sám. Zhasla světlo než odešla, takže byla naprostá tma. Ležel jsem na boku, protože jsem měl zadek a břicho v jednom ohni. Byl jsem nahý v kleci s pouty na rukou a roubíkem. Klec byla spolehlivě zajištěna a navíc sklep zamkla. Kdyby se mi podařilo dostat z klece, mohl bych se tu někde schovat a ženy překvapit. Posunul jsem se ke dveřím klece, abych zjistil co se s tím dá dělat. Sotva jsem však pohnul hlavou, okamžitě jsem se začal dusit. Já jsem ale blbec! Zapomněl jsem na obojek. Rychle jsem se vrátil zpět a stisk povolil. Chvíli jsem zkoušel kopat do mříží, ale nemělo to žádný smysl. I kdybych se z klece dostal a neměl na sobě obojek, jak bych přemohl dvě silné ženy? Navíc s rukama spoutanýma za zády. To bylo prostě nemožné. Nemá smysl zbytečně ztrácet síly takový způsobem. Další neúspěšný pokus o útěk bych nemusel přežít. Musím čekat až si pro mne přijdou a čekat na vhodnou příležitost. Snad se naskytne, než mne odvlečou do domu! Dá se ovšem předpokládat, že teď si dají daleko větší pozor. Vzpomněl jsem si, jak blízko jsem měl ke svobodě a rozbrečel se.

Čekání ve tmě bylo nekonečné. Hrozně mne bolely čelisti od nepřirozeného stavu způsobeného roubíkem. Ruce jsem už ani necítil. Uvědomil jsem si, že mám pouta asi dvanáct hodin silně utažené. Skoro jsem usínal, když se ozvaly kroky nad sklepem. Poklop se otevřel a já uslyšel ženské hlasy. Samozřejmě to byly mé únoskyně, které sestupovaly dolů. Roztřásl jsem se strachy a poslouchal blížící se kroky. Rozsvítilo se světlo a já je uviděl. Místo lodiček měly obuty černé kozačky po kolena, na rukou černé kožené rukavice až po lokty a v nich držely jezdecké bičíky. Byly oblečeny stejně jako v noci a při pohledu na mne, jak se nahý třesu v kleci, se rozesmály.

"Říkala jsem ti, že budeme čekat na severu. Jsi hloupější, než jsem myslela. Musíš pochopit, že nám prostě nemůžeš utéct. Ale ujišťuji tě, že po pár výchovných lekcích tě to ani nenapadne. Škoda, že jsme neviděly jeho radost, když ho Monika odvázala. Jistě si představoval, jak teď leží v klidu doma a nás odvádějí policajti," sdělovala přítelkyni. "Situace je přesně opačná. Odvedeme si tě k nám domů, kde z tebe vychováme něco pořádného," řekla bruneta a odemkla klec. Klekla ke mně a svázala mi nohy nad koleny. Blondýna mezitím odvázala vodítko a vyvlekla mne ven. "Tak půjdeme!" rozhodla blondýna. "Ještě moment," řekla bruneta a v rukou se jí objevily dvě svorky spojené asi dvaceticentimetrovým řetízkem. Okamžitě jsem pochopil, co chce udělat, a ustoupil o krok dozadu. Blondýna trhla vodítkem a zařvala: "Co to má znamenat! Paní ti přinesla dárek a tobě se to nelíbí?" Dvakrát mne švihla bičíkem přes zadek. Zaskučel jsem bolestí. "Vidím, že mu už Monika ukázala, k čemu taková svorka slouží. Stůj rovně, ty zmetku!" poručila bruneta a připnula mi svorky na bradavky. Nemělo smysl je dál dráždit, a tak jsem vydržel tu bolest bez hnutí. Pak připevnila doprostřed řetízku asi dvoumetrový provaz, jehož druhý konec si omotala pevně kolem ruky. Najednou za něj prudce zatáhla. Projela mnou strašná bolest, protože se řetízek napnul a mé bradavky vylétly dopředu. Udělal jsem tedy krok vpřed, abych si ulevil. V tom okamžiku blondýna stojící za mnou zatáhla za vodítko. Musel jsem se vrátit, ale to už zase škubla bruneta. To se opakovalo asi desetkrát. Během té doby mnou projížděla strašná bolest a zároveň jsem se dusil. "Tohle tě bude čekat, jestli budeš cestou zkoušet nějaké hlouposti!" varovala mne bruneta a začala vystupovat po schodech nahoru a já ji musel následovat. Se svázaným koleny jsem musel skákat ze schodu na schod. Šlo to dost těžko, protože byly vysoké. "Dělej! Rychle!" řvala na mne blondýna a popohnala mne bičíkem. Bruneta na mne nečekala a provaz se prudce napínal, takže jsem myslel, že mi utrhne bradavky.

Konečně jsme byli nahoře. Když jsem sem před několika hodinami přišel, nepomyslel jsem si, že mne odtud budou odvádět v poutech ty sadistky. Tady nahoře bylo obyčejné zařízení chaty. Nikdo by nečekal co se skrývá pod poklopem. Ženy mne vyvlekly ven. Tam už byla tma a citelný chlad. Blondýna zamykala chatu a já se rozhlížel, kde mají auto. "Dneska jdeme pěšky," sdělila mi se smíchem bruneta. Tak proto jsem neslyšel přijíždět auto. "Večerní procházka po lese je zdravá," dodala blondýna a pozorovala mne, jak se třesu zimou. "Neboj se, než dojdeme domů, tak se zahřeješ. O to se postarám!" dodala důrazně. Ženy mne odtáhly k cestě vedoucí k jejich domu.

V poledne mě Monika vedla zkratkou přes les, teď tedy půjdeme po cestě. Ženy nemají sebemenší obavy, že bychom někoho potkali. No jestli jsem si dělal naděje, že jim cestou uteču, tak na to musím rychle zapomenout. Rána bičíkem mne vytrhla ze zamyšlení. "On si snad myslí, že tady s ním budeme mrznout," řvala blondýna. Bruneta zatáhla za provaz a řekla: "Budeš se držet dva metry za mnou! Pokud se přiblížíš budeš potrestán!" Blondýna, která stála asi metr za mnou, dodala: "To bude stejně," a opět mne švihla bičíkem. Vykročili jsme směrem k mému budoucímu vězení. Kdyby nás někdo pozoroval, naskytl by se mu tento neuvěřitelný pohled: Vpředu bruneta v kůži. Dva metry za ní cupitající nahý chlap se svázanými koleny, na zápěstí pouta, na krku obojek a v puse červená koule. Bruneta ho vede na provázku, který je spojen se svorkami na jeho bradavkách. Asi metr za mužem jde blondýna v kůži s provazem vedoucím od jeho obojku v jedné ruce. V druhé ruce drží jezdecký bičík a švihá jím muže po nahém zadku. Vím, že to vypadá komicky, ale přesně tak to bylo. A mně v té chvíli do smíchu rozhodně nebylo. Klopýtal jsem bos mezi kameny a blátem. Bruneta pořád provazem poškubávala, zatímco blondýna se bavila bičováním mého zadku. Občas zatáhla za vodítko a řvala na mne, abych nezkoušel žádné hlouposti. Na ty jsem však neměl ani pomyšlení. Ženy to měly vymyšlené přímo ďábelsky a můj útěk byl naprosto vyloučen. Byl jsem rád, že se držím na nohou. Uměl jsem si představit co by následovalo, kdybych upadl.

Asi po půlhodině jsme došli k domu. Bruneta odemkla bránu a prošli jsme jí na dvůr. Auto stálo na tom samém místě jako ráno. Blondýna bránu zase zamkla a přidala mi několik švihanců. "Tak jsme doma," sdělila mi líbezně. "Myslím, že teď už ho utíkat nenapadne," zasmála se bruneta a zatáhla za provaz. Cestou k domu jsem viděl, že dvůr je obklopený zdmi, které měly alespoň tři metry, a stejně jako brána byly posety železnými bodci. Dům měl dvě patra a na oknech v přízemí byly okenice.

Ale to již mne sadistky vtáhly po schodech do domu. Byli jsme v předsíni, v které byly další dvoje dveře. Blondýna zamkla těžké dubové dveře, kterými jsme přišli. Bruneta mne strhla k zemi a řekla: "Čeká tě trest za útěk, mé zranění a první fáze převýchovy. To se bude odehrávat dole. Sem se vrátíš jako úplně jiný člověk, o to se postaráme!"

Otevřela dveře vpravo a začala sestupovat po schodech dolů. Já samozřejmě za ní, notně povzbuzován blondýnou. Dole byly ještě jedny dveře pobité železem a zajištěné zámkem se závorou. Bruneta je odemkla a mně se naskytl pohled, který už jsem dnes jednou viděl. Nic jiného se ani nedalo čekat. Byla to samozřejmě mučírna. O něco větší než ta v chatě a s podobným zařízením. Přitáhly mne ke kladce uprostřed, nad níž svítila žárovka. Snad zase nebudu viset hlavou dolů, lekl jsem se, ale blondýna rozkázala: "Předkloň se!" Udělal jsem, co chtěla, a ona stáhla z kladky silný řetěz, který mi obtočila kolem pout na rukou a zajistila zámkem. Vzala vodítko a uvázala jej někam nahoru. Bruneta mezitím protáhla provaz od bradavek okem v podlaze asi metr přede mnou. Odvázaly mi kolena a na každou nohu zvlášť zadrhly smyčku. Pak mi začaly roztahovat nohy k betonovým madlům, mezi kterými jsem stál. Byly asi metr a půl od sebe a nepřestaly, dokud jsem se jich nedotýkal kotníky.

Přivázaly mě k nim a blondýna zatáhla za konec řetězu, který visel vedle mne. Ruce se mi tím dostaly prudce vzhůru a já se musel hodně předklonit, abych si trochu ulevil. Tím jsem si stáhl obojek. Na to čekala bruneta a napnula provaz v podlaze. Teď už jsem se nemohl vrátit zpět, ale podařilo se mi alespoň zvednout hlavu, abych se neudusil. Blondýna mi opět vytáhla ruce a bruneta zajistila napnutý provaz, do kterého cvrnkla prstem. Opět ta strašná bolest v bradavkách. Spokojeně se usmála a řekla: "Můžeme se jít v klidu navečeřet. Myslím, že tu bude čekat připravený, až se vrátíme!" Blondýna se smíchem souhlasila a dodala: "Zatím si odpočiň. Čeká tě dlouhá noc!" Ženy odešly a zamkly za sebou dveře. Zůstal jsem tam znehybněný v té hrozné pozici. Lokty jsem měl snad vykloubené a také natažená třísla mě začínala bolet.

Trvalo asi hodinu, než se vrátily. Všiml jsem si, že si bruneta sundala vestu. Pod ní měla koženou podprsenku, která toho moc nezakrývala. Prsa se jí dmula vzrušením, když viděla jak trpím. "To abych se ti líbila," řekla s úsměvem a vzápětí mi dala obrovskou facku. Hlava mi odletěla do strany a svorky mi bolestivě vytáhly bradavky. Rána byla znásobená přítomností roubíku, takže jsem myslel, že mi snad vypadnou zuby. Další facky na sebe nenechaly dlouho čekat. Hlavu jsem musel mít zvednutou a nemohl uhnout ani o centimetr. Bruneta se rozkročila a sázela facky střídavě na obě strany. " To tě naučí poslouchat, ty malý hajzlíku," řvala do rytmu úderů a kopla do provazu od bradavek. Blondýna vzala do rukou dřevěné držadlo, ze kterého trčely asi půlmetrové kožené pásy. "To jsou důtky. Ráda ti ukážu jejich sílu," sdělila mi s úsměvem. Pak mne obešla a začala mě švihat přes vystrčený zadek. Pásy kůže se mi zarývaly do nahého zadku a zvyšovaly mé utrpení na maximum. Byl jsem mučen ze dvou stran sadistickými ženami a nevypadalo to, že by to v nejbližší době skončilo.

To nejhorší však mělo teprve přijít. Blondýna trefila důtkami mé nechráněné pohlaví. Byla to nová, dosud nepoznaná bolest. Vzepjal jsem se zoufale v poutech, zatímco blondýna pokračovala v přesných zásazích penisu a varlat. Po deseti ranách přestala a bruneta mi vydělala roubík. "Pros o milost, otroku!" nařídila mi a blondýna mi udělila další ránu. Byl jsem ochoten udělat cokoli, aby ta strašná bolest skončila. Měl jsem však roubík tak dlouho v ústech, že jsem teď nemohl hýbat čelistmi. Zoufale jsem se snažil popadnout dech a promluvit. "No, tak bude to?!" zařvala a blondýna mi udělila rychle za sebou tři rány. Zařval jsem bolestí a prosil o milost. "No vidíš, jak ti to jde, a to jsi ještě nic nezažil. To byl trest za tvůj útěk. Budeš si to pamatovat?" řekla bruneta. "Ano!" vyhrkl jsem rychle. "Ano má milostivá paní!" opravila mne a přidala facku. Zopakoval jsem, co chtěla. Byl jsem na pokraji sil. Jak dlouho mne ještě chtějí mučit?!" Teď mi vylížeš zadeček. Uděláš to dobrovolně nebo ti máme pomoct?" zeptala se důrazně. "Dobrovolně, má milostivá paní," odpověděl jsem. Zřejmě ne dost rychle, a tak mi blondýna přidala dvě rány.

Bruneta se otočila zády a vyhrnula si minisukni. Měla pod ní černé krajkové kalhotky. Sundala si je a položila na zem. Předklonila a nacpala mi svůj zadek před obličej. Blondýna mne začala opět švihat důtkami, tentokrát naštěstí po stehnech. Začal jsem tedy rychle jazykem čistit zadek. Byl jsem naprosto ponížený, v poutech a zcela v moci těch sadistek jsem musel provádět, co je napadne. Líbal jsem prdel ženě, která mohla být mou matkou, zatímco druhá mne stále poháněla důtkami. Kdyby mi tohle včera někdo řekl, považoval bych ho za blázna. Teď to ovšem byla drsná skutečnost a já neměl zdání, jak to všechno skončí.

Ženy se vyměnily. Bruneta se chopila důtek a spokojeně mne bila přes nohy. Blondýna přistoupila ke mně, vyhrnula si šaty, pod nimiž nic neměla a do obličeje mi vecpala svůj obrovský zadek. "Dělej, otroku!" rozkázala. Otřásl jsem se odporem, ale nezbývalo mi, než ji poslechnout. Konečně byla spokojena a bruneta odemkla mé ruce od řetězu. Pak mi sundala pouta, která jsem měl na rukou od únosu. Mé ruce byly konečně volné! Na odpor však nebylo ani pomyšlení. Ruce mi spadly okamžitě dolů a visely mi bezvládně podél těla. I kdybych s nimi mohl pohybovat, neměl bych proti nim žádnou šanci. Byl jsem ještě uvázán za nohy, krk a bradavky a navíc naprosto vyčerpaný. Pomalu jsem začínal opět cítit ruce a zkusil s nimi pohnout. Bruneta však vzala provaz a pevně mi jím svázala ruce před tělem. Utáhla jej velmi pevně. Křičel jsem bolestí, jak se mi provaz zařezával do masa. "Drž hubu!" poručila a spoutala mi ruce od zápěstí až po lokty.

Blondýna mi sundala svorky z prsou a poručila, abych se postavil. Pomalu jsem plnil její rozkaz, za což mne potrestala důtkami. Snažil jsem se rychle stoupnout, ale byl jsem dlouho spoután v předklonu, tak mi chvíli trvalo, než jsem se rovně postavil. "Zvedni ruce!" poručila blondýna a švihla mne důtkami přes koule. Sebral jsem všechny síly a podařilo se mi dát ruce nad hlavu. "Vidíš, jak umíš pěkně poslouchat!" pochválila mne blondýna a zamkla řetěz od kladky k mým zápěstím.

Pak mi vytáhla ruce co nejvíc nahoru. Bruneta si dřepla a vymočila se na svoje kalhotky ležící na zemi. Vzala je do rukou a přiblížila k mému obličeji. Z kalhotek kapala moč, kterou mi roztírala po tváři. "Otevři hubu, otroku!" poručila. Snad mi nechce nacpat do úst pochcané kalhotky! Blondýna mě silně švihla přes penis. Zařval jsem bolestí a bruneta mi vsunula kalhotky do úst a přelepila mi je náplastí. Kalhotky se mi v puse ždímaly a já musel polykat moč, která mi stékala do krku. Visel jsem tam natažený s pochcanými kalhotkami v ústech a vydaný na pospas těm hrozným ženám. Ty vzaly do rukou dlouhé biče a začaly mne s nimi švihat po zádech. Křičel jsem bolestí do kalhotek. Sadistky se vesele smály, blondýna přešla přede mne a bila mne přes břicho a hrudník.

Pak už mne švihaly po celém těle snad celé hodiny. Slyšel jsem jejich slastné vzdechy, ale většinou měl navrch můj roubíkem tlumený řev. Viděl jsem blondýnu, jak si levou rukou dráždí kundu. Snad se udělají a to strašné mučení skončí. Vždy, když jsem omdlíval, probral mě kopanec mezi nohy. Konečně mi odvázaly ruce i nohy od madel. Dopadl jsem na zem a omdlel. Probudil mě kopanec do boku. Otevřel jsem oči a uviděl vysoké kozačky, v nichž vězely nohy blondýny, kterou obepínaly černé punčochové kalhoty a koženou podprsenku. Viděl jsem její velmi chlupaté pohlaví, které prosvítalo přes silonky. Její hruď se dmula vzrušením. Poprvé jsem si uvědomil, jak jsem proti ní bezmocný. Já byl slabý, navíc stále v poutech a ona byla ta mocná a silná. Ležel jsem u velkého křesla, které stálo v rohu mučírny. Ruce jsem měl spoutané za zády a v ústech stále pochcané kalhotky.

Musel jsem si sednout zády ke křeslu. Blondýna vzala ze stěny provaz a přivázala mne zády ke křeslu a hlavu mi upevnila za obojek dozadu, takže jsem ji měl zvrácenu na sedadlo. "Teď uvidíme, jak jsi na tom s dechem," řekla blondýna, otočila se ke mně zády a velmi pomalu dosedala na mou hlavu. Viděl jsem její obrovský zadek v černých punčochách, jak se snáší k mému obličeji. Snažil jsem se uhnout, ale žena mi chytila hlavu oběma rukama a dosedla na obličej. Cítil jsem na něm celou váhu věznitelčina těla. Koleny mi pevně sevřela hrudník. Tlakem mi zatlačila hlavu do křesla a svým zadkem mi ucpala nos, takže jsem nemohl dýchat. Pomalu mi docházel vzduch a já se začal zmítat ve snaze vyprostit se z jejího sevření. Dusil jsem se, ale sadistka na mně pořád seděla. Pohnout jsem se nemohl, tak pevně mne připoutala ke křeslu. Najednou vstala a já se mohl konečně nadechnout. Znovu dosedla. Nestihl jsem se ještě pořádně nadechnout a už na mně opět seděla. Tentokrát neseděla klidně, ale pomalu mne začala švihat bičíkem přes břicho. Druhou rukou mi přejížděla po hrudníku. Náhle jsem ucítil, jak mi její ruka zmáčkla pravou bradavku, kterou mi drtila mezi prsty. Kroutila mi s bradavkou na všechny strany a pak ji sevřela nehty. Křičel jsem bolestí do pochcaných a kalhotek, zatímco mi docházel dech. Přešla k levé bradavce a nepřestávala mne bičovat přes břicho. Na poslední chvíli vstala a otočila se čelem ke mně. Lapal jsem po dechu a křičel bolestí.

Usmála se a já viděl jsem jak se chvěje vzrušením. "Doufám, že máš z výcviku stejnou radost jako já. Jsi plně v naší moci a musíš pochopit, co to pro tebe znamená."

Znovu na mne dosedla a tentokrát se začala věnovat mému pohlaví. Cítil jsem její ruce jak přejíždějí po penisu. Najednou mne prudce chytila za varlata a kroutila mi s nimi. Prudce jsem se vzepjal nečekanou bolestí, ale její pouta držela dokonale. Sadistku jsem tím jen vyprovokoval k dalšímu mučení. Mačkala a drtila mi varlata. Pak vzala bičík a švihala mne přes penis a varlata. Odsedla ve chvíli kdy jsem myslel, že se udusím. Špičku boty mi nasadila na penis a došlápla. Ještě více přitlačila a já se už jen zmítal v poutech a křičel do roubíku. Sedla mi na obličej a nasadila mi na penis podpatek své boty. Přenesla váhu na patu a ještě mi rukama mučila bradavky. Odsedla a pak všechno začalo nanovo. "Tak co, otroku! Jsem ti dost dobrá, abys mi vylízal pipku?! Nejsem snad pro tebe příliš stará? Nebo snad mám tlustý zadek? Myslím, že včera v té hospodě tě nenapadlo, co dnes zažiješ. Odpověz, nebo budeme pokračovat!" Křičel jsem do roubíku, že udělám všechno co bude chtít, ale kalhotky spolehlivě těsnily. "Tak já se ti nelíbím! Nejsem asi tvůj typ, co?" Znovu na mne sedla a pokračovala v mém dušení a mučení pohlaví. Nevím jak dlouho to mohlo trvat. Mně to připadalo nekonečné. Konečně přestala s tím hrozným mučením a sundala mi roubík. "Teď mě pěkně poprosíš o dovolení vylízat mi kundu. Pokud budu s tvou prací spokojena, možná si pak dáme chvilku přestávku. Musel jsem říct to, co chtěla slyšet. Shrnula si punčochy do půlky stehen a pak si na mne začala znovu sedat. Snad mne nezačne znovu dusit! Naštěstí se zastavila těsně nad mými ústy. "Lízej!" rozkázala mi. Hlavu jsem měl stále zakloněnu v té nepohodlné pozici a neměl jsem na výběr. Snažil jsem se nemyslet na to, že tady v poutech vylizuji starou tlustou ženskou, která mne k tomu donutila násilím, které bych od ženy nečekal. Tedy až do včerejška. Od té doby, co jsem v moci těch žen, nemohu čekat žádné slitování. Cítil jsem se strašně ponížený a snažil jsem se to mít co nejrychleji za sebou. Snad mne pak nechá být. Po chvíli blondýna vyrazila sten rozkoše a zarazila mi hlavu do kundy. Neodvážil jsem se uhnout, abych ji nerozzuřil. Konečně se udělala a odvázala mne od křesla. "Výborně otroku! Učíš se rychle, jak posloužit své paní," chválila mne blondýna. Naprosto vyčerpán jsem dopadl na zem.

Probudil mne proud teplé vody. Otevřel jsem oči a uviděl ženy, jak nade mnou stojí a močí mi na obličej. Ruce jsem měl opět spoutány za zády, tentokrát koženými pouty zajištěnými zámky. Nohy jsem měl svázané od kotníků po kolena silným provazem a vodítko bylo uvázáno někde nahoře. To však nebylo vše! Zatímco jsem byl v bezvědomí, ženy mne oblékly. Nedaly mi však mé šaty, ale ženské prádlo! Na nohou jsem měl černé síťové punčochy zajištěné podvazkovým pásem na mém břiše. Nad ním se mi lepila na tělo černá krajková košilka. Vyděšeně jsem se na to díval. "Otevři hubu a polykej, nebo tě znovu pověsíme!" poručila mi bruneta. To jsem opravdu nechtěl, a tak jsem polykal tu odpornou tekutinu. Když skončily, odvázala bruneta vodítko a společně mě odtáhly a posadily do křesla. Bruneta mě k němu zručně přivázala, zatímco blondýna někam odešla. Vyděšeně jsem čekal, co se bude dít. Bruneta si mi sedla na stehna. Na tváři se jí objevil krutý úsměv. "Nauč se naší moč vychutnávat," sdělila mi blondýna: "Nic jiného na pití stejně nedostaneš. Dnes byla tvá první výchovná lekce. Doufám, že jsi pochopil, že nám nemá smysl vzdorovat a odporovat. Na našich jménech nezáleží, pro tebe jsme milostivé Paní, a tak nás budeš od teď vždy oslovovat, pokud ti ovšem dovolíme mluvit. Nakonec tě zlomíme jako všechny před tebou. Máme čas a ty jsi zcela v naší moci. Vycvičíme tě jako otroka, který splní všechna přání své Paní. Po skončení výchovy u nás budeš sloužit naším zákaznicím. Nevěřil bys, kolik žen chce mít svého otroka. Muže v poutech u jejich nohou. Jenže nemají odvahu muže zajmout a vycvičit. To je naše práce a my ji děláme rády. My jim jejich přání splníme a ony nám za to rády zaplatí. Nevěřil bys, jak je to výhodné, a spokojenost je na obou stranách. Pronajmou si otroka na určitou dobu a co s ním dělají, je jejich věc. Otroky cvičíme jen v základních věcech, ale postupem času už je nepřekvapí ani to nejperverznější přání jejich paní. Máme rozsáhlou klientelu a získáváme stále další pomocí internetu. Máme totiž své vlastní stránky, kde si zákaznice vyberou otroka podle své chuti. Vše je samozřejmě diskrétní a otroci své služby vykonávají zcela dobrovolně. My oficiálně pracujeme jako zprostředkovatelky, kterým zákaznice posílají platbu."

Odmlčela se a sledovala můj šokovaný obličej. Nevěřil jsem vlastním uším. Chtěl jsem promluvit, ale bruneta mne kopla do břicha a pokračovala tam kde blondýna skončila: "Určitě tě napadlo, že se může některý otrok vzbouřit a odmítnout pracovat. Nebo snad jít vše nahlásit na policii, včetně svého únosu a výcviku. Bylo by jistě zábavné přečíst si v novinách o farmě na otroky ukryté v lesích. Pro tyto případy máme připravenou pojistku, a proto se nám nikdo neodváží vzdorovat. Ještě než muže propustíme z naší farmy, musí nám napsat několik listů včetně smlouvy. To vše ještě doložíme fotkami a videem v jistých pro něj choulostivých situacích. Tyto dokumenty jsou pak pečlivě uloženy spolu s dalšími materiály o daném otrokovi na bezpečném místě. Pokud by dělal sebemenší problémy, můžeme vše zveřejnit." Posměšně ukázala na mé oblečení a pokračovala: "To si samozřejmě nikdo nepřeje. Nás by do vězení nedostal, protože vše dělá zcela dobrovolně, na což je spousta svědkyň, fotek a dokumentů. Jen by se tím přede všemi znemožnil. Nikdo nechce, aby například jeho rodina věděla, že synek navštěvuje ženy, aby si nechal rozmlátit zadek. Pokud se řídí našimi příkazy, nikdo se nic nedoví a otrok si žije spokojeně. To bude i tvůj případ. Škoda, že nemáme na výcvik otroků více času. Po takovém několikaměsíčním výcviku by nebylo žádné pojistky potřeba. Ale poptávka po nových kusech je obrovská a vše i tak funguje dokonale. Poslední otrok byl dán do oběhu ve středu, a tak jsme se vydaly hledat dalšího. Mohl to být v podstatě kdokoli, ale nejvíc jsou žádáni mladí muži kolem dvaceti, takže když jsme tě viděly, byl tvůj osud zpečetěn. Tvé chování mne ujistilo, že jsi ten pravý na převýchovu. Sám jsi nám vběhl do pasti. Máš pěkné tělo a budeš mezi našimi zákaznicemi jistě velmi oblíbený. V nejbližších dnech napíšeš, co budeme chtít, uděláme pár fotek a budeš dán do oběhu jako číslo 95. Do rána, kdy budeme pokračovat ve výcviku, máš volno. Můžeš přemýšlet o svém novém životě." Nakonec jsem jim musel poděkovat za uloženou lekci a políbit boty, kterými mne předtím kopaly. Odešly a nechaly mne ležet oblečeného v ženských šatech, zbičovaného a v poutech potmě na studené podlaze. Usnul jsem vyčerpáním.

Probudil jsem se a uviděl světlo, které sem dopadalo z malého okýnka u stropu. Okno bylo čtvercové a byly v něm byly silné mříže. Takže už je ráno. Chvíli jsem přemýšlel, co je za den. Byla sobota. Jsem něco přes čtyřiadvacet hodin v zajetí sadistek. Mně to ale připadalo, jako bych tu byl už týdny. Jak dlouho mne tu chtějí ještě mučit? Celé tělo mne bolelo od jejich strašného bičování. Vzpomněl jsem si, co mi řekly, než odešly. Napřed jsem tomu nechtěl věřit, ale teď mi bylo jasné, že je to pravda. Donutí mne napsat, co budou chtít, a vyfotí mě v tomto prádle. Pak mě snad propustí, ale budou mě mít do konce života ve své moci. Při té představě mi vyhrkly slzy do očí. Jsem číslo 95. Má to snad znamenat, že tu přede mnou bylo 94 mužů, kteří prošli jejich výcvikem a teď jsou z nich doživotní otroci? Po mých předchozích zážitcích jsem o tom přesvědčen. Mou jedinou šancí je utéct, než dopadnu jako mí předchůdci. Musím to zkusit hned, protože možná už na dnešek se chystají udělat ty jejich pojistky.

Oknem sem dopadalo dost světla, abych viděl na svá pouta. Ruce jsem měl zajištěné a ještě připoutané k tělu. Nohy byly spoutány provazem a na místě mne držel jen obojek uvázaný asi dva metry nad zemí. Pokusím se vstát a podívat se blíž jak je zajištěný. Po několika pokusech se mi to podařilo. Vodítko bylo přivázáno k háku ve zdi. Stačilo mít volné ruce a jsem okamžitě osvobozen. Chvíli jsem se snažil zbavit kožených pout, ale bylo to beznadějné. Ruce se mi uvolnit nepodaří, musím zkusit něco jiného. V tom jsem uviděl druhý hák asi metr nad podlahou. Měl ostrou hranu. Možná se mi podaří provaz o něj přeřezat! Naštěstí jsem neměl roubík, a tak jsem vzal provaz do zubů a napnul ho. Tím jsem dosáhl toho, že se obojek neutáhl a já se mohl pustit do práce. Šlo to pomalu, ale asi po půl hodině se mi to podařilo. Od krku mi teď visel asi metrový provaz, ale už jsem nebyl uvázán k háku! Musím si osvobodit ještě nohy, jinak nemám šanci. Lehl jsem si na záda a zvedl nohy k háku. Chvíli mi trvalo než se to podařilo, protože nohy mne velmi bolely po bičování a pevným zařezáním provazů. Podařilo se mi provaz přeřezat a sundal jsem nohy dolů. Stočil jsem se do klubíčka a zkusil provaz sundat rukama. Podařilo se mi to, ale s hrůzou jsem zjistil, že musím provaz přeřezat ještě na jednom místě. Musel jsem pokračovat v práci a doufat, že ženy mezitím nepřijdou.

Uvědomoval jsem si, co by následovalo, kdyby mě takto našly. Couvnout jsem už nemohl, proto jsem ještě zvýšil úsilí. Podařilo se a já si mohl odmotat provaz z nohou. Vstal jsem a přemýšlel co dál. Mohl bych se schovat za dveře a proklouznout ženám nahoru. Ale i kdyby se mi to podařilo, nevěděl jsem, jak se dostat z této usedlosti. S pomocí rukou jsem počítat nemohl, kožená pouta se mi nepodaří přeřezat ani nožem, natož hákem. Mohl jsem konečně volně chodit, a tak jsem přišel ke dveřím. Podíval jsem se na silonky, které mi obepínaly nohy. Rád bych je ze sebe nějak strhl, ale teď na to nebyl čas. Otočil jsem se zády ke dveřím a zkusil vzít za železnou kliku. Dveře se pootevřely. Srdce mi začalo prudce bušit. Ony mne tu nezamkly! Kolenem jsem otevřel dveře víc a vyšel z mučírny. Ve sklepě byla tma a já zamířil směrem, kde jsem tušil schody. Našel jsem je a vystoupil nahoru. Vzal do ruky kliku a zjistil, že dveře od sklepa jsou také odemknuté. Ocitl jsem se v předsíni, do které mne včera sadistky dovlekly v poutech. Přistoupil jsem ke dveřím vedoucím ven. Ty ale byly zamčené. Co teď budu dělat? Musím se odsud dostat na dvůr! V předsíni byly pouze botník a okno. To je ono, vylezu oknem. Okenice byly otevřené, tak stačilo jen otočit klikou. Rukama jsem na ni nedosáhl. Musel jsem to udělat zuby, ale vůbec to nešlo. Mohl jsem rozbít sklo, ale nevěděl jsem kde ženy spí a nemohl jsem riskovat, že mne uslyší. Trvalo snad čtvrt hodiny, než se mi to podařilo. Otevřel jsem okno a podíval se dolů. Okno bylo jen dva metry nad zemí, a tak jsem bezpečně dopadl na dvůr. Byl obdélníkový asi deset metrů dlouhý. Celou jednu stranu zabíral dům. Na protější straně byla brána, jinak jen samá vysoká zeď okolo. Dvůr byl prázdný jen uprostřed stálo jejich auto. Rozběhl jsem se k bráně. Ta byla samozřejmě zamčená. Bezradně jsem se rozhlížel kolem. Všude jen zdi, na něž bych zřejmě nevylezl ani s volnýma rukama, natož takhle. Nikde nebylo nic, čím bych si podložil nohy a pokusil se tak zeď překonat. Běhal jsem zmateně kolem zdí a slzy se mi draly do očí. Pak mne napadlo odtlačit ke zdi auto a po něm vylézt na zeď. Nevěděl jsem jestli to bude stačit, ale byla to má poslední šance. Doběhl jsem k autu a pokoušel se ho dát do pohybu. ale ani se nepohnulo. Byl jsem velmi unaven a nemohl jsem použít ruce, a tak jsem to po chvíli marného snažení vzdal. Došel jsem tak daleko, ale teď jsem byl bezradný. Začal jsem opět vzteky brečet.

Najednou se otevřelo okno v přízemí a v něm se objevila hlava blondýny. Okamžitě mne uviděla a vykřikla něco na přítelkyni. Hlava zmizela uvnitř a já se roztřásl strachy. Za chvíli si pro mně přijdou a trest, který nastane, bude hrozný. Utíkal jsem k bráně, zoufale do ní kopal a křičel ze všech sil o pomoc. Asi po pěti minutách se otevřely dveře a ženy klidně vstoupily na dvůr. Obě měly v rukou snad třímetrové biče a silné řetězy. Blondýna na mne zařvala: "Okamžitě se vrať zpátky do mučírny a pros o trest!" Viděla, že nereaguji, a vykřikla: "Toho budeš litovat, otroku!" Obě ženy se ke mně přibližovaly a práskaly přitom biči do vzduchu. Při tom zvuku mi přejížděl mráz po zádech. Byl jsem ale rozhodnut bojovat do posledního dechu. Šance, že přemůžu dvě ženy s biči, byla naprosto mizivá, ale musím to zkusit. Mé pokusy o útok lehce odrazily a nahnaly mne do rohu nalevo od brány. Ustupoval jsem před ranami a v poslední chvíli mne napadlo pokusit se vběhnout do domu. Snad tam bude nějaký zadní východ, nebo okno směrem do lesa. Zkusil jsem proběhnout mezi ženami, ale vzduchem zasvištěl bič a omotal se mi kolem krku. Vzápětí mi druhý podtrhl nohy. Dopadl jsem na beton a ženy na mne klekly a přes můj zuřivý odpor mi svázaly nohy. Blondýna mne kopala holínkami a bruneta bila držadlem biče. Přitom řvaly nejrůznější nadávky a výhrůžky. Po jedné z ran do hlavy jsem ztratil vědomí.

Probraly mne až rány bičem do koulí. Byl jsem opět v mučírně. Tělo jsem měl uzamčeno v kládě. Byl jsem v předklonu s nohama od sebe. Blondýna řekla: "Otrok se nám konečně probral. Snad sis opravdu nemyslel, že nám utečeš. Copak ti nebylo divné, že jsme tě jen tak lehce svázaly a ještě nechaly odemknuté dveře od mučírny?! Byla to jen další hra a ty jsi už opět prohrál. Zajímalo nás, jestli jsi natolik chytrý a dostaneš se z mučírny. Utéci ze dvora je samozřejmě nemožné. My jsme se jen dobře bavily tvou zbytečnou nadějí. Za tvůj naivní útěk tě samozřejmě stihne zasloužený trest. Měl jsi zůstat tady a čekat na příchod svých paní!"

Pak mi připnula na prsa svorky. Na každou z nich pověsila tři závaží. Bruneta mi mezitím připnula závaží na koule. Neviděl jsem tam, ale zřejmě mi je nějak podvázaly, když jsem byl v bezvědomí. Moje varlata se natáhla, což vyvolalo strašnou bolest. Pak začal výprask. Bily mne střídavě bičem, důtkami a rákoskami. Postupně zvyšovaly počet závaží na bradavkách a varlatech. Bavily se hlavně strefováním závaží, která se rozhoupala a způsobovala mi ještě větší bolest. Trvalo to snad celé hodiny. Vždy mne dokázaly spolehlivě probrat. Pak mi blondýna sundala závaží s varlat. V první chvíli to byla snad ta největší bolest.

Radostně mi sdělila: "Dostaneš třicet ran důtkami přes koule. Budeš si je sám hlasitě počítat a za každou poděkuješ. Za opomenutí dostaneš pět navíc. Pokud se spleteš, začneme od začátku." První rána dopadla na mé nejcitlivější místo. "Jedna, děkuji," zakřičel jsem přes tu hroznou bolest. "Má milostivá paní, ty bezcenný otroku," doplnila mne bruneta. "Tak začneme znovu a navrch dalších pět," řekla se smíchem blondýna. Po každé ráně počkala a nechala mne vychutnat si tu bolest. Za pomalé poděkování mi přidala dalších deset ran. Když skončila, pověsila mi znovu závaží a pokračovaly v bičování celého těla. Po pro mne nekonečné době mne odemkly z klády. Dopadl jsem na zem naprosto vyčerpán. Neměl jsem teď na sobě žádná pouta, pouze obojek na krku. Přesto jsem na odpor neměl ani pomyšlení.

Dovlekly mne k nějaké lavici a přivázaly za ruce a nohy. Lavice fungovala jako skřipec, na kterém mne bruneta začala natahovat. Brečel jsem bolestí a přes slzy jsem uviděl blondýnu držící v ruce zapálenou svíčku. Záhy jsem pochopil, co s ní chce dělat. Naklonila ji a kapala mi žhavý vosk na břicho. Později přešla na hrudník a hlavně mé zmučené bradavky. Řval jsem bolestí a snažil se uhýbat žhavým kapkám. Bruneta mne napnula tak, až jsem myslel, že mi prasknou šlachy. Pak vzala další svíci a věnovala se mým nohám. Postupně mi kropila lýtka, pak stehna, až mi dopadla první kapka vosku na penis. Přes slzy jsem už neviděl a jen jsem vnímal tu strašnou bolest. Kapala mi vosk na penis. Vzala jej do jedné ruky a odhrnula předkožku. Vosk stékal přímo na nechráněný žalud. Myslel jsem, že se bolestí pomátnu. Ony mne snad umučí k smrti!

"Budeš náš věrný otrok?" zeptala se bruneta a přestala s tím hrozným pálením. "Ano, mé milostivé paní!" vykřikl jsem. "Napíšeš co budeme chtít, abychom tě mohly propustit?" ptala se blondýna. Opět jsem souhlasil. Odvázaly mne a strhly na zem. Blondýna mi spoutala ocelovými pouty ruce za záda. Pak jsem se musel za nimi plazit po kolenou a jazykem očistit jejich boty.

Když je to přestalo bavit, musel jsem si sednout na železnou židli, ke které mne pevně připoutaly. Blondýna mi uvolnila pravou ruku. Bruneta mezitím přisunula stůl, na kterém byl papír a dala mi do ruky pero. Budeš psát přesně to co ti budu diktovat," rozkázala. "Nebo snad chceš pokračovat s výchovou?" zeptala se důrazně a ukázala na svíci. Zavrtěl jsem hlavou. Udělám, co po mne chtějí. Ať už to mám konečně za sebou!

Blondýna diktovala: "Mé milostivé paní! S ponížením vám píši tento dopis a milostivě vás žádám o přijetí do vašich služeb. V jednom ze sadomasochistických časopisů, které si pravidelně kupuji, jsem se dočetl o náboru nových otroků do vašich služeb. Od dětství mne vzrušuje pomyšlení na přísnou ženu, která mne trestá a ponižuje. Já jsem v poutech u jejích nohou a ona si se mnou může dělat, co uzná za vhodné. V mých představách je oděna v černé kůži, v rukavicích a vysokých kožených botách. Já jsem buď zcela nahý nebo ještě lépe oblečen v ženském spodním prádle. V ústech mám jako roubík její použité kalhotky a jsem jí vydán zcela na milost. Ona mi dává rozkazy a trestá mne, kdykoliv si zamane. Velmi mne vzrušuje výprask bičem přes můj špinavý zadek. Až dosud jsem si kupoval jen časopisy a u nich jsem onanoval. Zkoušel jsem se také sám spoutat, ale nikdy to nebylo takové, jak jsem o tom snil. Doufám, že vy splníte tato má nejtajnější přání. Jsem připraven na výchovu na vaší farmě. Jsem ochoten zaplatit jakoukoli částku. Po skončení výcviku vám budu do konce života oddaně sloužit a splním jakékoli vaše rozkazy. Vše budu dělat zcela dobrovolně z plné oddanosti k vám. Tento dopis je psán mou vlastní rukou a slouží jako doklad mé naprosté oddanosti. Vše stvrzuji svým podpisem."

Pak jsem se musel podepsat a odevzdat papír blondýně. Ta jej z úsměvem převzala a pak mi nadiktovala ještě několik podobných listů. V jednom jsem popisoval svůj výcvik jako tu nejkrásnější věc na světě. Byly zde udány přesné časové údaje mého pobytu. Další byl jakousi otrockou smlouvou, v níž se zavazuji k oddané službě mým paním, nebo těm, kterým mne mé paní milostivě zapůjčí. Všechno jsem musel podepsat a napsat, že vše činím naprosto dobrovolně a plně při smyslech. Ruce se mi třásly, ale nakonec jsem zvládl napsat vše k jejich naprosté spokojenosti. Blondýna si vzala všechny papíry a pečlivě je složila. Odvázaly mne a já musel znovu čistit jejich boty. Pak mne svázaly do kozelce, přičemž ruce jsem měl spoutané kovovými pouty, a zamkly do klece. V kleci byla miska, do níž se předtím vymočily. Bruneta řekla: "Do rána to vypiješ. Zítra uděláme fotky a budeme pokračovat ve výcviku, jehož část natočíme na video." Odešly a listiny vzaly s sebou. Ležel jsem v kleci a byl jsem ode dneška zcela v jejich moci. Zlomily mou vůli dvoudenním mučením a já udělal, co chtěly. Teď jsem jen doufal, že mne brzo propustí z tohoto strašného místa. V noci jsem měl obrovskou žízeň, a tak mi nezbylo nic jiného než vypít z misky jejich moč. Měl jsem též hrozný hlad. Uvědomil jsem si, že jsem už dva dny nic nejedl. Připadal jsem si jako pes a usnul jsem vyčerpáním.

Probudilo mne klepání kozaček na schodech. Otevřely se dveře a mé věznitelky vstoupily dovnitř. Oknem sem dopadalo denní světlo a já viděl v ruce brunety videokameru. Vyvlekly mne ven klece přivázaly ke koze. Následoval asi půlhodinový výprask. "To abys nezapomněl, jak se máš chovat," oznámila mi a pak pokračovala: "Natočíme teď tvůj výcvik na video. Dostaneš sto ran rákoskou na zadek. Za každou hlasitě poděkuješ a budeš se přitom usmívat. Času máme dost a můžeme to trénovat, dokud nebudeme plně spokojeny. Kdybys dělal nějaké problémy, přejdeme k tvrdší lekci. Myslím ale, že jsi natolik chytrý a nebude to zapotřebí. Stejně jsi nám včera napsal dokumenty, které jsou již uloženy na bezpečném místě u naší přítelkyně a odevzdal ses tak plně do našich rukou. Kdyby tě snad napadlo neposlouchat naše rozkazy nebo se nám snad dokonce pomstít, okamžitě budou zveřejněny. Toto je jen jakási příloha a bude sloužit pro naše pobavení."

Vzala do ruky rákosku a bruneta zapnula kameru. Střídavě zabírala můj obličej a zadek. Věnovala se též mému ponižujícímu oblečení. Několikrát jsme začínali znovu, protože jsem podle jejich názoru neprojevoval dostatečné nadšení. Zadek už jsem měl tak rozbitý, že pro mne byla každá nová rána utrpením. Konečně byly spokojeny a skončily s výcvikem. Pak mne odvázaly a já musel nadšeně děkovat za poskytnutou lekci. Lízal jsem přitom blondýně kozačky, což bruneta s chutí filmovala. "Máš hlad, otroku?" zeptala se blondýna. Přisvědčil jsem a blondýna odněkud vytáhla rohlík. Vyndala z klece misku a opět se do ní vymočila. Vzala rohlík a namočila ho do misky. "Máš hlad, tak žer a rychle, " poručila. Měl jsem strach a navíc hrozný hlad, a tak jsem ji poslechl. Bruneta to celé natočila a odložila kameru na stůl.

Pak mne pověsily za ruce na kladku a vytáhly tak vysoko, že jsem musel stát na špičkách. Blondýna donesla rtěnku a další dámské potřeby. " Pěkně vyšpul držku, ať si tě můžu namalovat," poručila mi. Chtěl jsem protestovat, ale rána do koulí mi připomněla, v jaké jsem situaci. Udělal jsem, co chtěla, a ona mi nalíčila rty, oči a napudrovala tváře. Vytáhla malé zrcátko a já jsem viděl, že jsem zmalován jako nějaká laciná děvka. "Vypadáš jako bezcenná kurva, kterou také jsi," řekla mi s úsměvem. Potom vzala do rukou můj penis a věnovala mu pozornost tak dlouho, až se postavil." Jestli ti nebude stát, tak si mě nepřej!" sdělila mi důrazně a bruneta opět zapnula kameru. Byl jsem naprosto ponížen, tělo samá podlitina schované v ženském prádle a poutech, zmalovaný obličej a vzhůru trčící penis. Blondýna mi přejížděla rukama po těle a občas mne šlehla důtkami. Vzala do rukou kalhotky a strčila mi je před nos. "Polib je a dokaž tak úctu ke své paní." Líbal jsem je a nakonec jsem musel na kameru s úsměvem prohlásit, že jsem zde dobrovolně z vlastního svobodného rozhodnutí. "O tom nejlépe svědčí tvůj postavený ocas. Normální muž by se takhle nikdy nevzrušil. Je vidět, jaký jsi úchylák!" sdělila mi s úsměvem blondýna, když bruneta vypnula kameru. Daly mi na nohy kožená pouta, která spojily asi půlmetrovým řetězem. Na ruce za zády jsem dostal opět ocelová pouta. Blondýna pak vyměnila provaz od obojku za pevný řetěz. Zatáhla za něj a já jsem musel vstát a jít za ní. Bruneta mne pobízela bičíkem, a takto mne vyvlekly po schodech nahoru do předsíně. Blondýna otevřela dveře vedoucí dál do domu a sdělila mi: "Říkala jsem ti, že sem vejdeš jako úplně jiný člověk!"

V pokoji byl obyčejný nábytek jako v kterémkoli jiném domě, jen v oknech byly silné okenice na zámek. Všiml jsem si také několika háků na stropě. Byly na nich zavěšeny květináče, ale o jejich skutečné funkci se nedalo pochybovat. "Na kolena a sem, otroku!" poručila mi bruneta. Klekl jsem si ke křeslu, do něhož si sedla blondýna. "Nalakuješ mi nehty na nohou," sdělila mi a sundala si boty a punčochy. "Za každé přetažení dostaneš deset ran rákoskou," dodala s úsměvem a přehodila si nohu přes nohu. Bruneta mi vrazila tyčinku mezi zuby a já začal s prací. "To si musím vyfotit," řekla bruneta a vzala do ruky foťák. Klečel jsem v ženském prádle u nohou sadistky a lakoval její nohy. Absolutní ponížení! Blondýna mi nadávala za špatnou práci a naprostou neschopnost. Když jsem skončil, tak mi sdělila trest: "Ani jeden nehet není udělán dobře, takže to máme sto ran. Otevřela skříň a já uviděl, že uvnitř skrývá různé provazy, řetězy a podobné vybavení. Vytáhla železnou tyč dlouhou asi metr, na jejíchž obou koncích byla ocelová oka. Odemkla řetěz z mých nohou a místo něj mi tam nacpala tyč. Bruneta mi spoutala ruce ocelovými pouty před tělem a provazem přivázala k té tyči. Jelikož jsem stále klečel, měl jsem teď ruce mezi nohama a hlavu opřenou čelem o zem. Zadek jsem měl vystrčený vzhůru a nemohl se ani pohnout. Blondýna mne bila rákoskou a mezitím jsem slyšel cvakání spouště foťáku. Pak mne odpoutaly od tyče a já se musel předklonit přes opěradlo židle.

Opět nový výprask a další fotky. Nakonec si mne blondýna přehnula přes koleno a jednou rukou mne chytla za koule. V druhé držela kartáč na vlasy, jehož druhým koncem mi dala výprask. Bila mne a druhou rukou mi drtila varlata. Bruneta udělala další sérii fotek. Zadek mne nesnesitelně pálil. Zdálo se, že jsou konečně spokojeny.

Ruce mi přivázaly k obojku asi na čtvrt metru. Mezi nohy jsem dostal opět řetěz. Blondýna mi vrazila do ruky hadru a poručila: " Utřeš prach v celém pokoji, jestli najdeme jakoukoli špínu, čeká tě další výprask." Snažil jsem se a poslouchal jejich vtípky o vzorné služce. Potom si bruneta vzala bílé rukavičky a kontrolovala moji práci. Samozřejmě našla špínu a strkala mi rukavice pod nos. Musel jsem je očistit jazykem. "Předkloň se a ani se nehni," poručila mi blondýna. Udělal jsem to a na zadek mi začala dopadat rákoska. "Neumí splnit ani ten nejjednodušší příkaz!" řvala blondýna do rytmu úderů. Začaly se mi podlamovat kolena. "Stůj rovně, otroku!" rozkázala mi a pokračovala ve výprasku. Konečně byla spokojena. Pak jsem musel uklidit celý pokoj. Když jsem byl hotový, odvedly mne do sousedního pokoje. Byla to koupelna a na zemi ležela spousta špinavého ženského prádla. Všude se válely kalhotky, podprsenky a punčocháče. "Potřebuje to vyprat, otroku!" sdělila mi blondýna. Ukázala na prázdné šňůry. "Tady budeš věšet čisté prádlo, pak si to zkontroluji," řekla na odchodu. "Pomazli se s těmi kalhotkami, jsou přece tvé milostivé paní!" poručila mi bruneta. Udělala ještě pár fotek, jak peru jejich prádlo a řekla: "Jdeme se naobědvat. Ty jsi již přece taky jedl. Dělej, ať to máš hotové než se vrátíme!" Koupelnu za sebou zamkla a nechala mne tam s tou hromadou prádla.

Pospíchal jsem jak jen to šlo, ale s rukama spojenýma nakrátko k obojku to bylo obtížné. Stihl jsem to těsně před jejich příchodem. Blondýna to zkontrolovala a zařvala: "Takhle se věší kalhotky tvé paní, otroku?" Musel jsem se předklonit přes okraj vany a dostal rákoskou přes zadek. Odvedly mne zpět do pokoje a tam svázaly provazem do kozelce. Blondýna si klekla ke mně a začala mi rukou v rukavici dráždit penis. Snažil jsem se zabránit orgasmu. Hrozně jsem se styděl vyvrcholit před sadistkami, spoutaný a oblečený v dámském prádle. Bylo to marné. Blondýna to uměla a já byl vzrušený až k samé hranici. Pochopil jsem, že má převahu nejen nad mým tělem, ale i duší. Mé ponížení dosáhlo vrcholu. Po chvíli jsem začal nezadržitelně stříkat. Bruneta fotila jak mi stéká sperma po údu a zabírala přitom i můj obličej. To teda budou fotky, pomyslel jsem si. Udělal jsem se svázaný a v ženském prádle. Blondýna setřela sperma rukavicí, kterou jsem musel olízat.

Pak ze mne odmotaly provazy a spoutaly mi ruce za zády koženými pouty. Musel jsem jazykem očistit všechny boty v botníku, což si bruneta s chutí vyfotila. Bylo tam asi dvacet párů bot. Lodičky nejrůznějších barev, výšek podpatku, dále kozačky a vysoké kožené boty, které musely sahat až do půli stehen. Myslel jsem, že mi upadne jazyk a chtěl si chvíli odpočinout. Blondýna mne okamžitě začala pohánět bičem. Nepřestala, dokud se všechny boty neleskly. Trvalo snad tři hodiny, než mi dovolila skončit. Bruneta mezitím přinesla kartáč a kbelík s vodou. Vrazila mi ho mezi zuby a přivázala k hlavě. "Umyješ nám podlahu," sdělila mi s úsměvem. Musel jsem drhnout na kolenou špinavou podlahu. Bruneta si udělala několik fotek a blondýna mi občas stoupla botou na hlavu, a tak mne přitlačila k zemi. "Pořádně přitlač otroku!" rozkázala mi. Konečně byly spokojeny a odvázaly mi kartáč. Bruneta mi omyla obličej od zbytků líčidel a řekla: "Nechceš přece odejít s takovým ksichtem." Snad mne tedy konečně propustí!

Odvedly mne do předsíně a tam zamkly za vodítko k oku ve zdi. "Klekni a čekej!" poručila mi blondýna. Udělal jsem, co chtěla. Teď už nemá cenu je zbytečně provokovat, za chvíli budu konečně na svobodě. Vrátily se asi za hodinu. Bruneta držela v rukou všechny moje věci včetně roztrhané košile. Vyvedly mne z domu, pak přes dvůr k autu. Musel jsem si lehnout na podlahu a pak jsme vyjeli ven. Blondýna seděla nade mnou a řekla: " Skončil tvůj základní výcvik. Můžeš jít domů. Dostaneš několik dní, aby ses dal do pořádku. Mezitím se můžeš podívat na naše internetové stránky. Tam najdeš všechny potřebné údaje. Adresu jsem ti napsala a dala do peněženky. Ozveme se a řekneme ti, co bude dál. Radši byses měl zdržovat doma, jestli nechceš, aby to vzali tví rodiče. No neboj se, bude to naposled co voláme k otrokovi domů. Pak budeš muset sledovat emaily, které budeme posílat na tvou schránku ve škole. Nediv se, víme o tobě všechno. Budeš se řídit se pokyny v nich obsaženými a všechno bude v pořádku. Pokud nebudeš mít celý den přístup k poště, budeš se nám hlásit nejpozději do deseti hodin večer na mobil. Jeho číslo máš také v peněžence. Nemusím ti snad připomínat co se stane pokud neuposlechneš naše příkazy! To je vše, co zatím potřebuješ vědět!"

Jeli jsme asi čtvrt hodiny, když bruneta zastavila. Zacouvala asi deset metrů někam dolů. Ženy mne vytáhly z auta. Venku se už začalo stmívat. Viděl jsem, že zastavily v malém lesíku hned u silnice. Ležel jsem na zemi v poutech stále ještě v dámském prádle. Bruneta hodila moje věci na zem a odemkla mi z krku obojek, který hodila do auta. Blondýna mi podala nějaký klíček. "Tím si odemkneš pouta. Měl bysis pohnout, než tě tu někdo tak uvidí. Pouta vezmeš s sebou, budeš si je nosit k zákaznicím. Uvidíš, že se ti to po čase začne líbit. To prádlo si můžeš nechat na památku. Převleč se ať nebudíš pohoršení. Ještě se ozveme!" řekla pobaveně a obě se rozesmály. Pak nasedly do auta a odjely.

Trvalo mi, než jsem odemkl pouta. Měl jsem strach, že by někdo mohl jít kolem. Bylo to opravdu blízko silnice. Konečně se mi to podařilo. Rychle jsem se převlékl a obul. Vzpomněl jsem si, že musím vzít pouta s sebou. Jak je ale ponesu, když půjdu po silnici? Zabalil jsem je tedy do košilky a převázal punčochami. Teď snad nebude poznat co nesu. Vylezl jsem na silnici a rozhlédl se kolem. Okamžitě jsem poznal, kde jsem. Domů to mám asi půlhodinu cesty. Domů jsem došel už za tmy, aniž jsem potkal někoho známého s nímž bych se musel vybavovat. Na to jsem skutečně neměl náladu. Sáhl jsem do bundy. Klíče tam naštěstí pořád byly. Na chodbě jsem potkal otce. Naštěstí si nevšiml, co držím v ruce. Ptal se, jak bylo na chatě s Monikou. Zamumlal jsem, že v pohodě, ale že jsem unavený a půjdu hned spát. Tak tohle Monika namluvila matce. V kuchyni jsem vzal nějaké jídlo a rychle vyběhl nahoru do mého pokoje. Svlékl jsem se a podíval se do zrcadla. Nevěřil jsem vlastním očím. Tělo jsem měl samý šrám od výprasků. Navíc podřený krk a zápěstí od pout. Musím se teď oblékat tak, abych to nějak zakryl. Lehl jsem si do měkké postele a okamžitě usnul.

Probudil jsem se až ráno a uvědomil si, že je pondělí a musím do školy. Zážitky z víkendu mi připadaly jako pouhý zlý sen. Šrámy na mém těle a řetěz pod postelí ale dokazovaly tvrdou realitu. Není pochyb o tom, že jsem zcela v jejich moci, i když jsem teď už doma. Nepřežil bych tu ostudu, kdyby zveřejnily fotky, video, nebo ty listiny, které jsem napsal. Těžko bych někoho přesvědčoval, že mne k tomu donutily nějaké ženy.

Ve škole jsem si uvědomil, co říkala blondýna o té internetové stránce. Zapnul jsem počítač a napsal tu adresu. Objevila se úvodní strana a já se nestačil divit. Nadpis byl trh s otroky. Pak tam byla emailová adresa na mé paní a různé další údaje. V rubrice nabídka byly čísla od jedné po devadesát pět. Otevřel jsem poslední číslo. Ano byl jsem to já. Bylo tam deset mých fotografií. Naštěstí na nich nebyl vidět můj obličej. Dále text hovořící o tom, že jsem vhodný na domácí práce a výprasky, ale rychle se naučím cokoliv, co bude má paní chtít. Dokonce tam byly čísla týkající se věku, velikosti penisu, výšky, váhy, obvodu hrudníku a bicepsů.

Zavřel jsem stránku a v šoku odešel domů. Uběhl další den, aniž by zavolaly. Bylo úterý večer a já ležel doma. Začínal jsem si myslet, že to všechno je jen hloupá legrace. Sadistky si užily, unesly mne a tři dny mučily. To ostatní udělaly proto, aby mne postrašily a já to nešel hlásit. Stejně ani nevím, kde ten jejich dům je.

Zabýval jsem se těmito příjemnými myšlenkami, když zazvonil telefon. Zvedl jsem to a představil se. " Číslo devadesát pět?" ozvalo se z druhé strany. Okamžitě jsem poznal hlas blondýny a ruka se sluchátkem se mi začala třást. "A...ano," vykoktal jsem. Ledovým hlasem mi oznámila, kdy a kam se mám zítra dostavit. Dodala, že si mne vybrala první zákaznice. Zítřejší noc strávím u ní v domě na okraji blízkého města. Připomněla mi mé povinnosti a položila sluchátko. Dlouho jsem zůstal stát na místě. Zítra pro mne začne nový život. Stal jsem se doživotním otrokem mých paní. Má proměna je dokončena.